Goth vs. hoper 9.

autor : Coreenn + Mitternacht

Velice skromný komentář ode mě - vyvíjí se to zajímavě. ;-)

***************

Goth

Nechal se vyprovokovat. Tak snadno se nechal! Nemohl tomu uvěřit, že jeho zdravý rozum a úsudek Tom totálně převrátil a vyvedl ho z míry. Ostatně to bylo docela zábavné, i když Bill cítil, že to všechno je naprosto zbytečné. Kdyby si jen Tom nepotřeboval něco dokazovat, mohlo to být mnohem jednodušší. Tom mu to ale nijak neulehčoval. Oba si komplikovali životy navzájem. Zda z nenávisti nebo už jen ze sportu, nebylo jasné ani jednomu. Pro ně bylo rozhodující spíš to, že je něco magicky přitahovalo...

Scénka v jídelně byla velice zábavná. Bill měl z Toma zvláštní, tísnivý pocit. Měl pocit, jako by ho tlačil ke zdi a otvíral tak novou kapitolu jeho života. Mohl začít žít znova, ale vybral si tohle. Vybral?! Měl pocit, jako by mu Toma do cesty seslal sám osud. A Bill na osud a podobné věci silně věřil. Akorát nevěděl – proč? Proč zrovna Tom, proč zrovna tohle?! I kdyby ho sebevíc nesnášel, musel přiznat jednu věc – ten kluk má přes to svoje frajerské chování něco do sebe. A někdy je až tak roztomile k smíchu... Dneska ho možná pozná o něco víc. Budou spolu po škole... Poprvé se na svoje „po škole“ Bill těšil. A samozřejmě se toho taky děsil. Doufal, že poblíž nebude učitel. Na to měl Bill až příliš otázek a potřeboval s Tomem nutně mluvit.

Ani se nenadál a už byl vysazený na umyvadle. Bál se, aby se pod jeho vahou neurvalo, nechtěl další škody. Už tak si budou muset vzít na svědomí Schönbergerovo sako. To je to nejmenší... Tom na něj zrovna zírá ze vzdálenosti několika milimetrů, Bill má roztažené nohy a Tom stojí přímo mezi nimi. Šílený třas se zmocnil Billova těla. Nebyl schopný se hnout, jen se dál díval na Toma, který se o něj tak vyzývavě třel. Bill se cítil docela vratce. Držel se jen okrajů umyvadla a ruce mu po nich klouzaly. Automaticky se obtočily kolem Tomova krku...

Stačilo jen zrušit tu hustou atmosféru a zanedbatelnou vzdálenost mezi nimi. V koupelnách bylo takové ticho, že byl slyšet snad i dech a zběsilý tlukot srdce obou chlapců. Hleděli si do očí. Bill svoje ruce stočil za Tomovým krkem, Tom si zase podržel Billův zadeček tak, aby nesklouzl z umyvadla. Přiblížili se těsně k sobě, ale v té chvíli... Zazvonilo...

Bill od sebe Toma jemně odstrčil a vydal se směrem ke dveřím. Vzal za kliku a v té chvíli se zastavil. Doběhl ještě rychle k umyvadlům a podíval se do zrcadla. Byl rudý, úplně. Červeň se mu valila do tváří čím dál víc. Cítil neznámé horko a nevěděl, čím si to má vysvětlit. Tuhle válku prostě asi nedotáhne do konce. Do té doby se z Toma dočista zblázní...

Hoper

Tom pořádně ani nevěděl, co to do něj vjelo. Potřeboval mít Billa co nejblíž u sebe, potřeboval ho cítit blízko u sebe. Těžko si to mohl jen tak vysvětlit, ale prostě chtěl blízkost, tu Billovu. Bill tak zvláštně voněl... Tom se nemohl jeho vůně nabažit. Tiskl ho a držel v pasti, i když viděl jeho vyděšený výraz. Jako by ale v Billových očích viděl nejen náznaky zmatku, ale taky oddanost. Cit. Něco, co je hodně silné. Bill ho silně fascinoval už od začátku, ale takhle blízko si snad ještě do očí nehleděli.

Poté, co si Tom obhájí svoje vůdčí postavení, se zase vrátí do role normálního kluka, i když cítí, že něco je jinak. Bill začíná být docela oblíbený a pokaždé ostatní děkují jen a jen jemu za to, že se odváží jej usadit. Tahle válka byla od začátku pěkná blbost, ale copak to šlo?! Takový malý drzounek. Však Tom mu srazí hřebínek...
Tom toho měl tolik na srdci. Skvělá příležitost, když ti dva spolu byli dneska po škole. Mohli si toho tolik říct z očí do očí... Na tohle potřebovali oba hodně času a ven by spolu asi nešli. Kdyby je někdo viděl spolu, mohl by si myslet všelicos. A Tomovi bohužel na úsudku ostatních pořád ještě záleželo.

Chtěl něco říct. Stál Billovi napresovaný mezi nohama, nic neříkal, jen upřeně zíral. Předtím ho napadalo tolik věcí a v tuhle chvíli prostě jen zírá do těch temných, vzdorujících očí. Nemůže přestat, jsou jako droga. Droga, které se Tom nemůže a nechce zbavit... Bill je droga. Nejde ho nenávidět, jen po něm toužit. Tak zoufale... A pořád vidět ten oduševnělý, nepřítomný výraz. Jedině jemu se Bill tak otevřel a ukázal svoje slabosti... Oh, jak lákavé, škoda toho nevyužít... Možná to může pomoci i v oné nesmyslné válce...

Chvilku souznění jim narušil školní zvonek. Už by měli poslušně sedět ve třídě a čekat na pokyny od učitele. Bill se mu vytrhne. Nejradši by po něm opět natáhl svoje paže a stiskl ho co nejpevněji u sebe a už nepustil. Proč má pocit, že se o něj musí starat?! Asi má zrovna slabý období, stává se... Tom si nemůže nevšimnout Billových úplně rudých tváří, které se ovšem ze všech sil Bill snaží zakrýt. Marně...

Vydávají se směrem do patra, do třídy. Třída je kupodivu prázdná. Každý zasednou do jiné lavice a neustále se hypnotizují pohledy. Tom by kecal, kdyby řekl, že vůbec nesledoval Billův zadek. Na schodech šel tak tři kroky za ním a prostě zíral. Kdyby ho někdo viděl, nejspíš by si Tom docela nahnul svojí pověst. A to pochopitelně nechtěl. Prostě někdo jdoucí s davem. A místy se za to opravdu nesnášel. Chtěl se jen probít tímhle světem a nic víc. Sledoval z dálky tiché mihotání Billových řas. Jeho prudké mrkání, zvedající se hrudník... V tu chvíli se otevřely dveře.

Goth

Celá tahle situace byla směšná. Směšný to bylo už od začátku. Billovi je jasný, že Tom ví, jak se mu červenaly tváře. Dokonce cítil i jeho pohled v zádech, když stoupali do schodů. Byl tak moc zmatený z jeho vlastních pocitů, že se nebyl schopen soustředit, vůbec na nic. Co víc říct, tohle se začíná rozjíždět – a opravdu naplno. Lepší by to bylo nechat plynout. Bylo by to jednodušší, kdyby Tom poslal tu svojí partičku už dávno do háje a mohlo jim spolu být dobře. Šlo o postavení ve společnosti, nic víc. Bill měl prostě pocit, že Tom si kope vlastní hrob. A taky si byl naprosto přesně jistý, že svou porážku Tom prostě neunese. Šílená situace pro ně oba.
Dveře učebny se pomalu otevírají a vejde do nich učitel, převlečený v teplákové soupravě. Opravdu úsměvný pohled, když se to tak vezme. Oba kluci ho znali jen v obleku a on najednou vypadal, jako by chtěl jít vynášet smetí.

„Mám tady pro vás nějaká cvičení. Budu vedle v kabinetu, až to budete mít hotové, přijďte tam za mnou a pak vás pustím domů. Jasný?,“ řekne Schönberger. Kluci se zadívají na dvě stránky gramatických cvičení z angličtiny a udělají znechucené xichty.

Bill se pustí okamžitě do vyplňování testu. Angličtina byla vždycky jeho oblíbený předmět a tohle mu přišlo šíleně jednoduché. Najednou ho ale něčí ruka zadržela...

Hoper

Je to podle plánu. Učitel je fuč, můžou tady spolu být sami a konečně si v klidu promluvit. Bill se příliš zabral do cvičení a Toma angličtina prostě nikdy nebavila. I kdyby měl mít test nevyplněný a sedět tu až do zítra, je mu to fuk. Musel s Billem nutně mluvit, pokud možno hned.

„Kau... Ehm, Bille...“

„Ano?,“ odpověděl Bill vzápětí. Zvedl k Tomovi hlavu. Zase ty oči, pramínky vlasů rámující ten nádherný obličej. Bill jemně pootevřel rty. Tom úplně ztratil dech...

„Víš, chci si s tebou promluvit, Bille. Pokud možno hned, teda pokud souhlasíš...“

„Jasně, že souhlasím, já mám taky pár otázek na tebe.“

„Jakých?“

„No... Napadá mě akorát... Proč to všechno? Já vážně nevím, co z toho myslíš vážně. V jednu chvíli se líbáme, objímáme a v tu další mi nadáváš. Shazuješ mě. Já vím, že ti dělám to samý, ale... Já ten polibek myslel smrtelně vážně, pro mě to je něco novýho. Nečekal jsem, že tak rychle... Že se mi někdo bude líbit. A že zrovna ty. Tome, tohle všechno je tak zbytečný... Řekni mi, že to myslíš vážně. Se mnou. Že ti nejde jen o to, abys zazářil, že mi nechceš nějak ublížit a odkopnout mě. Že to na svý kamarády jen hraješ. Že mi říkáš pravdu... Tome, řekni mi to.“

Bill se mezitím zvedl ze židle. Díval se Tomovi do očí. Oba byli hrozně zmatení a ani jeden nenacházel slova. Ani jeden nevěděl, co má tomu druhému říct. Bylo to tak šíleně těžké...

„Bille, já... Ty víš... Až se toho ostatní nabaží, necháme toho. Já vážně nevím, ztratil jsem hlavu a... Prostě jsem tě políbil. Pokud ti to opravdu tak vadí, tak se ti za to omlouvám. Nevím, co mě v tu chvíli popadlo. Jediný, co vím je, že se mi nějakým způsobem líbíš. Nechci tě shazovat, ubližovat ti, už brzo bude líp, věř mi.“

„Ale jak já mám vědět, jestli ti můžu věřit. Jak to můžu vědět, když nepoznám, co z toho myslíš vážně? Dneska jsem poznal, že jsi hodně dobrej herec. Ty naše kousky pro pobavení ostatních jsou sice sranda, ale chci vědět, jak dlouho to ještě hodláš snášet. Lidi to bude asi ještě hodně dlouho bavit. Celá škola se o tom baví, že dva druháci si jdou po krku. Jeden v hoperský kšiltovce, druhej se satanistickým křížem na krku. Ccc... Já si nechtěl nic dokázat, chtěl jsem jen ukázat, že ti můžu vzdorovat. A jak vidíš, já to dokážu, i když nevím, jak dlouho ještě...“

Bill svěsí hlavu a vydechne. Tom naprosto chápe, co se mu Bill snaží říct. Ale jaksi... Neví, jak si vybrat. Ještě nedávno chtěl využít Billovy náklonnosti k tomu, aby ho zničil. Přemýšlel o tom. Ale srdce se mu ustrnulo nad tím krásným, křehkým stvořením, kterému se zrovna tak šíleně třásly ramena.

„Věř mi. Ono to skončí. A pak bude všechno dobrý. Bude to okay, ju? Budeme spolu. Až to všechno skončí. Mě samotnýho to přestává bavit. Předvádět se, abych byl pořád za hvězdu.“

„Nepřemýšlel jsi někdy o tom, Tome, že být zapadající a normální člověk taky není tak špatný? Že je mnohem lepší nemít nějaký nervy, abys pořád v očích ostatních vypadal perfektně? Někdy je prostě lepší, vzdát se tý popularity, abys mohl vést normální život... Věř mi, já to mám za sebou. Někde jsem byl hvězda, někde odpadlík. Je to těžký se zavděčit společnosti, Tome. Já jsem se rozhodl, že už nikdy nebudu podléhat pravidlům, tak, jako to děláš ty. Je to vážně ubohý, jak se oba křečovitě snažíme lidem dokázat, kdo z nás je lepší...“

„Bille, poslyš já... Ehm... No... Ty pravidla jsem až doposud tvořil já. A ty je boříš.“

„Nechci ti lézt do zadku, Tome. I když tě...“

„Co mě?“

„Říkal jsem ti, že se mi líbíš. A že ten polibek beru vážně. Z nějakýho důvodu ti věřím, věřím ti, že tohohle nezneužiješ, protože jako taková svině zase nevypadáš.“

„A čeho bych měl zneužít?“

„Toho, když se ti s něčím svěřím. Jen doufám, že... Abys sis udržel to svoje postavení, mě tím nesrazíš. Nelituju toho, co jsem ti řekl. Je jen na tobě, jak s tím naložíš. Pokud budu poražený, přiznám to. Pokud ty, nezapírej se. Nedělej ze sebe víc, než jsi. Není to dobrý, věř mi.“

Odmlka. Tentokrát pohled do země zabodl Tom. Přešlapoval na místě a díval se na totálně rozklepaného Billa. Je tolik věcí, které by mohl použít, aby mu Bill zobal z ruky... Tentokrát ale cítil, že to rozhodně není dobrý nápad, zneužívat jeho důvěry. Tom zvedl hlavu a podíval se na Billovy ruce, které měl natažené u těla. Všiml si pár drobných jizviček, které křížily Billova předloktí.

Goth

Bill sám sobě nevěřil. Nevěřil tomu, co právě řekl. Tak otevřeně si s Tomem promluvil... Možná to neměl dělat, ale nelitoval toho. Pokud se má něco stát, pak se to taky stane. A tomu se nedá zabránit. Bill na osud věřil vždycky a nikdy se nenaskytla výjimka. Pokud ho Tom zradí, bude muset odejít. Tolik se téhle situace bál, víc, než předtím... Oba se dívali do země, tedy do té doby, než si Bill všiml, jak vyjeveně mu Tom zírá na ruce.

„Co tak vejráš?,“ ohradí se. Natáhne dlouhé rukávy zpět tam, kam patří. Tomův pohled tentokrát směřuje do Billových očí.

„Co to je? Proč to děláš?,“ zeptá se zvědavě. Možná to není jen ten Billův chlad. Je to především bolest, která ho nutí jednat tak, jak dělá.

„Po tom ti může být pěkný prd. Je to moje věc,“ ohradí se a sedne si opět na svou židli. Zbývají mu už jen tři cvičení, zatímco Tom ještě nenapsal ani čárku.

„Póza?! Nebo snad něco jinýho?,“ zeptá se Tom s úšklebkem. Bill bolestivě zavře oči a vystřelí tryskem ze židle.

„Tak hele, nejsem žádnej podělanej pozér jako třeba ty. Mám city, víš? Ty nevíš, čím vším jsem si musel projít, tak mlč, sakra!“

„Chci to vědět!“

„Dneska jsem ti toho řekl až moc. Uhni! Říkám ti uhni!“

Bill vystřelí ze třídy. Pobere všechny své věci a nechává Toma samotného. Nedodělanou práci odevzdá na stůl učiteli a běží rychle ze školy. Tom přistoupí k oknu a vidí jen vlající, černý kabát . Tom nějak cítil, že to přehnal. Neměl se ho na to ptát...

Hoper

Tom byl tak trochu znechucený sám sebou. Opět přemýšlel o tom, že zneužije Billovu důvěru k tomu, aby ho k sobě připoutal a nakonec všem ukázal, kdo v téhle škole vládne. Na druhou stranu měl Bill pravdu. Bylo to tak šíleně těžké, vzdát se vedoucí pozice. Bylo mu zle ze sebe samého. Pokud chce zvítězit, musí něco udělat a má velice dobrou zbraň. Bylo mu Billa líto. Udělal tolik blbostí. Mohlo to všechno být jinak. Kdyby se všichni dozvěděli, že Bill není zase takový drzoun, jak se tváří a že je vlastně citlivka, která se bůhvíproč řeže, hned by Billa viděli jinak. Tom cítil, že by Billa zlikvidovali, ale musel si už konečně vybrat. Bylo to hodně těžké se rozhodnout. Tak moc...

Je to pravda, Tom o něm vlastně vůbec nic neví. Kdyby se to tak dozvědět mohl... Jen se bál toho, že si pustí doopravdy pusu na špacír v situaci, kdy bude muset dokázat svou vlastní nadřazenost. Že to prozradí a Billa od sebe odežene. Obrovské dilema. Bill, nebo popularita? Láska, nebo uznání? Počkat, láska? Cože?! Neuvěřitelně těžké. Tak moc... Tom stejnak cítil, že dny, kdy byl školním miláčkem, pomalu, ale jistě mizí. Třeba i díky tomu ptáčeti, které mu ukradlo srdce. Co víc se dá dělat, musí o tom přemýšlet...

Rychle zaškrtá nějaké odpovědi, donese je učiteli a zamkne třídu. Vyběhne ze školy a vidí, že mu zrovna ujíždí autobus. Vidí za oknem pár hnědých, smutných očí, které čekají odpovědi. Tak moc mu je chtěl poskytnout, ale musel se rozhodnout... Zavolal mamce o odvoz a sedl si na lavičku. Přemýšlel...

Jak naloží s Billovou důvěrou? Jak to všechno dopadne? Tom se toho děsil, ale nakonec musel uznat, že je to všechno plně v jeho rukou...