♥ Rape me

Autor : Angel

pozn. autora : možná jste už tohle viděli přímo na tomhle blogu, ale tohle je jiná, ideální a konečná verze povídky, ta první se nesetkala s přílišným úspěchem... tady je jiný konec... i tok Billových myšlenek je mírně pozměněný... přeju příjemné počtení

♥♥♥♥♥♥♥♥

Sedím u baru. Musím říct, že takhle jsem se už dlouho nenudil. Kolem mě prochází spousta krásných holek, které by mi za to možná stály, ale já pořád myslím na tu jednu. Julia se mi vryla hluboko do paměti. Zanechala ve mě několik hlubokých stop. Jak na mém srdci, tak především na mém těle. Co bych dal za to, kdyby tady byla se mnou. Tyhle nechutně dokonalé barbínky mě opravdu nebaví. Mluví se mnou jen proto, že jsem Bill Kaulitz. Nezajímá je moje osobnost. Ale moje peníze, jméno, sláva. To jsem pochopil už dávno.

Zapálím si cigaretu a objednám si další vodku s džusem. Možná už bych dneska neměl pít. Možná bych se na to měl vykašlat. Neustále mám před očima obraz té dokonale krásné Francouzky. Při vzpomínce se na ní se často usmívám. Ovšem... Se i červenám. Zažili jsme toho spoustu. Hodně jsme se nasmáli. Když jsem se musel vrátit do Německa, začala mi Jul hodně chybět. Ty její praštěné nápady. Musím říct, že to ona mě naučila milovat.

Ted' tady nemluvím ani tak o tom duchovnu, i když bych mohl říct, že k ní cítím upřímnou lásku. Vyznali jsme si jí na Eiffelovce, romantika že?! Vždycky ta citová stránka byla velice krásná, ale já mluvím o něčem jiném. Postelové zážitky... Taky stály za to. Naše milování vždycky bylo jedinečné, uměli jsme si ho vychutnat. Ani nemluvím o jahodách, společných koupelích a hodinách strávených roztomilými, laškovnými něžnostmi. Jednou mě ale docela vyděsila. Nevím, jestli se prostě jen nenudila, ale chtěla, abych jí znásilnil. Nějak jsem tenkrát nenacházel slov...

Zděšení vystřídalo popravdě silné vzrušení. Měl jsem spoustu příležitostí udělat to, ale nakonec jsem nic neudělal... Možná jsem čekal, až mi dá nějaký signál, až se na mě podívá, nějak mi naznačí, že je už čas... Někdy jsem měl sto chutí se na ní vrhnout bez varování, ale myslím, že za takovéto neplánované znásilnění bych si to pěkně schytal... Můj návrat do Německa všechno dokonale zazdil, už to nebylo jako dřív. A o nějakém scházení nebo milování nemohla být vůbec řeč...

Popravdě mi to i ted' moc chybí... Nejde tady ani o ten sex, jako o to, kolik jsme toho prožili... Naše láska byla krásná, dokonce nám byla přána, ale nějak to nevycházelo... I když můžu s klidným svědomím říct, že moje city k ní jsou pořád stejně silné jako na začátku a nemíním se jí jen tak vzdát, budu bojovat, stůj co stůj... Bolí mě srdce, ale žádná jiná dívka ho nedokáže vyléčit líp než moje Jules.

Ani nedokážu vyjádřit slovy, kolik lásky, touhy, vášně, chtíče a rozkoše jsem zažil s dívkou, která se ani na první pohled nezdá. Tváří se jako anděl, ale jen já vím, že ona je ztělesněný d'ábel. Ten d'ábel, který je rozkošný, hravý, nestydatý a pro každou špatnost... Můj andělíček s d'áblem v jednom, ještě k tomu v luxusním balení.... Nikdy jsem jí vlastně ani pořádně neřekl, jak moc jí chci, jak moc po ní toužím... Myslel jsem si, že je to na mě vidět, myslel jsem si, že to dávám dost najevo... Krásně se o mě starala, a já jí to nemohl oplatit...

Doteky a polibky byly vždycky žhavé, vedla moje ruce, moje rty, aby nakonec ochutnal něco zakázaného... Abych ochutnal jí... Celý život budu mít před očima ten obraz, jak se její maximálně vzrušené tělo prohýbá, když jí laskám, jak je pode mnou a zarývá mi nehty hluboko do zad, až zůstanou bolestivé, hluboké škrábance, které jsou pak dokonale vyléčeny jejími heboučkými, smyslnými rty a jemnými doteky. V hlavě se mi neustále ozývají její hlasité steny, když přichází k vrcholu, jak se po tom krásně jemně chvěje a dívá se mi do očí s neutuchající láskou...

Ale je tu taky ještě jedna věc... Vždycky věděla, jak na mě... Vždycky věděla, kde, jakým způsobem a s jakou rychlostí, sílou a razancí se mě dotýkat a líbat mě... Tak nestydatě toho zneužívala.... Byla ráda, když mě mohla mučit, mučit nekonečně dlouhou slastí... Hrála se mnou hry, kterým jsem nerozuměl, ale přijímal jsem její pravidla... Pravidla, která mě přiváděla až k absolutnímu šílenství... Pořád vidím tu scénu... My dva, postel, nazí... Ona hlavu v mém klíně.... Nemohl jsem se ani hnout, ta tma před očima byla každou chvíli rozptýlena závojem rozkoše, takové, kterou jsem ani já nezvládal... Skoro jsem křičel, svíjel se a nevnímal nic jiného než její vlhká ústa, jazyk a až neuvěřitelné prsty... Nechal jsem se unášet, jen jí... Dokonalá žena... Moc mi chybí....

Neztratil jsem na ní kontakty, to už vůbec ne... Často jsme si psali... Moc jsme chtěli být spolu a já bych dal nevím co za to, aby tady se mnou byla, abych jí mohl říct všechno, co jsem nestihnul a aby věděla, jak moc jí miluju a jak moc po ní toužím...

Najednou ucítím na rameni něčí ruku. "Ahoj Billi," slyším známý hlas. Julia! To je snad zázrak! Zamrkám, jestli to náhodou není sen, ale tohle je naštěstí krásná realita se jménem - Jules. "Můžu si přisednout, broučku?," zeptá se s úsměvem. Pokynu rukou, aby se posadila na volnou barovou stoličku vedle mě. Moc se nezměnila... I když.... Zkrásněla... "Co tady děláš?," ptám se mírně vyděšeně. "Chtěla jsem... Tě vidět, Billi, moc mi chybíš," odpověděla. Dneska jí to neuvěřitelně sluší. Vlasy splývající s jejím krásným obličejem, padající na odhalená ramena. Má krásné šaty. Neuvěřitelně jí to sluší. "Sluší ti to," konstatuju. "Tobě taky Billi... Akorát... Chyběla jsem ti?," zeptá se. No ještě jsem nereagoval na to předchozí, co mi bylo řečeno. "Moc," řeknu. Stydlivě se usměje. Líbí se mi, jak ze sebe dělá nevinnou školačku. Přitom oba dobře víme, co se v ní skrývá.

"Takže... Jsem já ten důvod, proč ses dnes objevila v Hamburgu?," optám se. "No... Ano. Ty. Nemohla jsem to bez tebe vydržet. Jsem sama," zesmutní. Dívá se před sebe na bar. Chytím ji za ruku. Mile se na mě usměje. Objednal jsem jí stejné pití jako mě. Povídali jsme si snad hodiny. Pak ke mě zvedla hlavu a začala si mě zkoumavě prohlížet. Nechápal jsem proč. "Není mi... Nějak dobře... Asi bysme měli jít," zahlásila. Pomohl jsem jí dolů ze stoličky. "Kde bydlíš?," zeptám se, abych se dozvěděl, kam ji mám vlastně odnést. "V hotelu hned naproti, ve trojce," šeptne a dál se ode mě nechá nést. Připadám si jako princ, který zachránil spanilou princeznu z věže. Přes recepci se dostaneme až na její pokoj. Pomalu ji pokládám na postel. Chystám se k odchodu a poděkovat za pěkný večer, ale najednou se zvedne z postele a vydá se směrem ke mě. Mohl jsem tušit, že je to další její rozverná hra.

"Broučku, snad mě tu nenecháš samotnou hm?," zabrouká a zavěsí se mi kolem krku. Je ohromně roztomilá, když hraje ty svoje hry... "Musíš si odpočinout, já přijdu zítra hm? Ted' bys měla odpočívat srdíčko," zašeptám. Tak trochu mám strach, co přijde příště... "Nikam, dneska jsem přijela a potřebuju mít někoho u sebe, jinak v cizím městě neusnu," zahlásí a vlepí mi mlaskavý polibek na rty. Tiskne se ke mě čím dál blíž, neodsunuju ji. Tahle hra se mi líbí. Je moc roztomilá. Přistoupím na to - bez váhání. Její objetí a blízkost mi až neuvěřitelně scházely, něco mi říká, že v příští chvíli přijde výbuch, neovladatelný výbuch. Miluju pocit, jakým mě svádí. Leckdy mě dokázala svést i jediným jedním slovíčkem. Lehce se na ni usměju a se stejnou lehkostí políbím svou lásku.

Po chvíli se náš polibek až nebezpečně prohloubí. Naše jazyky se proplétají, hledají si utajené cestičky v ústech toho druhého, splývají v dokonale vášnivém, vzrušujícím polibku, který nemá konce... Zpočátku je něžný, poté se stává vášnivějším a vášnivějším. Pronikám hluboko do jejích úst, které neustále tiše sténají moje jméno... Stejně, jako já to její... Líbáme se nekonečně dlouho, tiskneme se k sobě. Rozpustili jsme veškeré mezery mezi našimi těly, zbývá jen jedno...

Pomalu se od Jules odlepím. Podívám se jí do očí. Jsou tak plné nestydatého chtíče, který jsem poznal během všech našich společných nocí. Vím, po čem prahne. Po tom samém, co já. Dokonale mě fascinuje výraz jejích očí, nedokážu uhnout pohledem, je tak rozkošná, roztomilá, je moje a dnes v noci jí budu mít za každou cenu... Už to nedokážu tak přemáhat, nedokážu skrývat ten příval vzrušení, jinak mě to zevnitř rozežere... Nemůžu už dýl čekat, nejde to!

"Julie...," zašeptám do ticha pokoje. Svýma čokoládovýma očima propaluje ty moje. Jsou úplně stejné, tak mrazivě stejné, ale jen jejich pohled mě dokáže spolehlivě dostat na kolena. Ona to možná neví, ale jsem na ní totálně závislý, může se mnou manipulovat.... Protože patřím jenom jí... "Ano?," odpoví stejně tichým hláskem ona. "Miluju tě," řeknu do tmy snad ještě tišeji, než předtím. "Já tebe taky broučku, nikdy jsem nepřestala a nikdy ani nepřestanu," odpověděla a zase se naplno vpila do mých rtů. Byly nateklé, pulsovaly, každý další polibek mě bolel, ale nechal jsem se dál unášet tou extází, kterou ve mě spustila. Prsty zabořila do mých vlasů a pověsila se na mě. Svíral jsem ji, jako by každým okamžikem měla ulětet a zmizet mi před očima. Nemohl jsem dopustit, abych o ni znovu přišel! Touha byla až zoufalá, drtil jsem jí ve své náruči a přál si, aby to nikdy neskončilo...

Spustil jsem ruce volně podél jejího těla, v další chvíli mi zajely (samovolně?) až na její krásný zadeček. Rád jsem se té jemné pokožky dotýkal, horkost jejího těla mě přiváděla k šílenství.... Natlačil jsem se na ní a tiskl ji ke zdi. Poznal jsem, že jsem vzrušený. Dál jsme se s Jules vzájemně drtili našimi polibky, které byly stále naléhavějšími... Měl jsem najednou pocit, že už je jen moje, že nepatří nikomu jinému než mě... Ve chvíli už jsem její rozpálené dlaně ucítil, jak pomalu rozepínají můj pásek, cítil jsem Juliiny horké dlaně na mém vzrušení...Skoro jsem omdlel slastí, s jakou něhou se mě dotýkala... Začal jsem jemně přirážet proti její ruce, prudce jsem zaklonil hlavu a vychutnával si s čím dál hlasitějšími steny každý její pohyb, dokud jsem nedošel až k vrcholu... Nemohl jsem to už déle vydržet, nešlo to...

Ani jsem si toho nevšiml, ale nějakou záhadnou náhodou se Juliiny kalhotky sesunuly k zemi... Ležely mi přímo u nohou. Klekl jsem si. Rukama jsem hladil Juliino rozpálené tělo, rty jsem laskal její překrásné nožky, až jsem se usídlil v jejím klínu. Přímo volal po něžném laskání a ani já po ničem jiném netoužil... Jednu její nohu jsem si přehodil přes rameno, abych se mohl dostat co nejblíž... Moje dotyky a polibky na jejím nejcitlivějším místě ve mě vyvolávaly něco jako šílenství.... Totální kolaps, nádhernou agónii.... Její steny mi zněly jako rajská hudba, nic krásnějšího jsem ještě nikdy neslyšel... Mohl bych si její steny přehrávat v hlavě pořád dokola a neustále by mi zněly jako něco absolutně posvátného. Překvapila mě až její reakce... Odsunula mě od sebe...

"Měl bys jít Billi," zašeptala. "Proč?," odpověděl jsem. Nechápal jsem to. Přece mě nenechá odejít takhle roztouženého a zoufale nadrženého. "Běž Billí," zopakovala a otočila se ke mě zády. Dívala se do země, třásla se. "Jdi prosím, neptej se proč, a jdi Bille," opakovala. "Okay...," pravil jsem. Pomalu jsem se měl k odchodu. Nehledě na to, že mi v dalším počínání bránily moje kalhoty, pomalu se sunoucí dolů... Najednou jsem ucítil v hlavě jakýsi záškub. Moc jsem po ní toužil, musel jsem jí mít, za každou cenu! Prudce jsem se otočil a horko těžko k ní přistoupil. Dívala se na mě tím pohledem, "jako co to tam ještě dělám, když mi jasně řekla, abych vypadnul"...

V další chvíli jsem jí silně stiskl rozechvělé paže. "Pust', bolí to," zakřičela. Já jí ale neposlouchal. "Vidíš, co to se mnou děláš? Ničíš mě... Ach lásko," zakřičím pro změnu já na ní... Mrsknu s ní postel... "Ty pitomče, co to děláš, bolí to!," zakřičí ještě silněji. "Mlč! Vidíš, co se mnou děláš, a přesto...," nedokončil jsem větu. Nezvládl jsem to. Prudce jsem na ní nalehnul, abych do ní v další chvíli surově vniknul. "Nech toho, bolí to, pust' mě sakra!," křičela. Neposlouchal jsem, přirážel sem zběsile dál... Kopala kolem sebe, kousala, snažil jsem se její výpady a křik krotit polibky, ale nenechávala se bez boje. Tisknul jsem pevně její ruce, celým tělem jsem jí zatlačoval do postele. Byla bezmocná... A to mě neuvěřitelně vzrušovalo... Jak je na mě závislá... Nebyl jsem daleko orgasmu, totálního výbuchu, exploze, která nás oba totálně rozdrtí. Tak, jako jsem já drtil Juliiny boky. Hlasitě jsem sténal, za to Jules křičela.... Hlasitě, pronikavě, se vší vervou, kterou v sobě měla... Najednou jsem ale v jejím hlase zaznamenal tóny blížícího se orgasmu...

Po svém rychlém, výbušném vyvrcholení jsem se vyčerpaně svalil vedle ní... Dívala se na mě, slzičky v očích... Přehnal jsem to, ale ona mě nemožně vyprovokovala... Kdybych se nevybil, tak bych nejspíš hodně dlouho času strávil doma se svojí pravačkou, která by mému zběsilému tempu nejspíš nestačila... "Billi...," zašeptala a podívala se na mě. Její pohled byl skelný, nešel z něj vyčíst žádný náznak, výraz, nic... "Já... Nechtěl... Já ti nechtěl ublížit... Odpust' mi," žbleptnul jsem. Cítil jsem se neuvěřitelně trapně... Nevěděl jsem, co mám říct... "A co?," zeptala se. "Jak co? Znásilnil jsem tě," odpověděl jsem provinile. "Bylo to neuvěřitelný, Billi... Bylo to krásný," říká. "Víš, já jsem věděla že... Že se nenecháš odbýt, znám tě...," pokračuje. "Chtěla jsem ti dát impuls, víš, co jsme si kdysi řekli? Zrovna jsme to udělali," dokončila monolog a se zářivým úsměvem se mi zadívala do očí. Tak ona mě odmítla schválně... Přesně odhadla moje reakce... "Jsem rád, že se ti to líbilo," zašeptal jsem smyslně. Bylo to tak vzrušující... Naše pohledy se opět setkaly... Tentokrát přišly něžnosti, nepředstírané a dobrovolné... A poté milování, které jsme si se vší vášní vychutnali jako nikdy předtím...

Mohl jsem vědět, že je to jen další její hra, ale tahle hra mě dokonale smetla... Byla dokonalá, úžasná... Stejně jako naše další milování, která kdy byla, jsou a budou.... Její tělo se pro mě stalo drogou, z téhle závislosti se nikdy nechci vyléčit... Miluju to tělo, miluju tu duši, miluju svou hravou, dokonalou Julii...