Goth vs. hoper 7.

autor : Mitternacht + Coreenn

Jen jeden komentář - tohle jsem opravdu nečekal. :-)

*************

Hoper

Tom totálně ztratil pojem o tom, co tady vlastně s Billem předtím dělali. Bylo mu v tu chvíli jedno, že se hádali. Zmatek v jeho srdíčku rostl čím dál víc. Tím víc, čím víc se otvíraly ty černě nalíčené rty a čím víc vtahovaly jeho jazyk dovnitř, do těch dokonalých úst. Jemné, něžné laskání... Tom stále tiskl Billa ke zdi, i ten se konečně přestal chvět a přijímal, co mu Tom nabízí. Zamotal se do svých řetězů a totálně se oddal neznámému pocitu...

Tom zajel prsty do Billových jemných, dokonale upravených vlasů. Tom je rozprostřel po Billových ramenech a nemohl se od Billa odpoutat. Přitiskl ho ještě víc ke svému tělu, Bill kolem něj obmotal paže a zavěsil se na něj. Tom něžně hladil toho chlapce po tvářích a přál si, aby ta neuvěřitelná vlna štěstí, která právě zaplavila jeho srdce, nikdy neodplula.

Po chvíli ucítil jemný tlak na hrudi. Otevřel oči a oddálil se. Podíval se do těch čokoládových studánek, které byly zalité slzami... Neuvědomoval si, co dělá. A možná, že zašel až příliš daleko...

Goth

Cítil, jak se v něm něco hnulo. Nedovedl popsat co, ale tenhle pocit ještě neznal. Ještě nikdy... Jeho první polibek. Měl pevně zavřené oči a jen váhavě opětoval pohyby Tomova jazyka. Nemyslel na následky ani na to, že jsou vlastně s Tomem ve válce. Přál si to a udělal to. Ochutnal Toma naplno. Chvěl se v jeho náruči... Přál si, aby ta chvíle už skončila, ale na druhou stranu se bál, co se stane, když se od Toma odtrhne. Zoufale se do Toma vpíjel, jako by to byla ta poslední věc v životě, kterou měl udělat. Jako by se zastavil čas...

V Billovi se hnul pocit, že tohle není správné. Toužil po tom, ale tohle mělo přijít jako tečka... Jako tečka téhle nesmyslné války. Všechno ale bylo teprve na začátku a už v téhle chvíli to totálně dojebal! Takových nadávek snášející se na jeho hlavu, ale tentokrát pouze v jeho myšlenkách. Byl na sebe tak vzteklý... Ale také nedokázal přestat. Nešlo odolat, když měl tak blízko něco, po čem natolik toužil. Ano, toužil po polibku od člověka, kterého měl nejvíc ze všeho nesnášet...

Tiskl si Toma k sobě a vlastně si vůbec neuvědomoval situaci. Jen chtěl cítit jeho blízkost. Nemyslel na následky, tohle bylo tak zatraceně dobré... Přes všechny tyhle Billovy rozporuplné city se přehnala vlna sebelítosti. Ztráta sebekontroly. Tohle nikdy neměl dopustit! Odtrhl se od Toma ve chvíli, kdy už nemohl vydržet nápor cizího jazyka ve svých ústech. A taky když ucítil, že mu po tvářích tečou slzy a ničí jeho líčení...

„To... Tome...“

„Ano Bille?“

„Nech mě být, prosím...“

Bill od sebe Toma odstrčil. Tom si Billa se zájmem prohlížel. Tak takhle vypadá, když je bezradný a bezmocný. Takhle to vypadá, je tak sladký... Ale Tom nevěděl jednu věc... Bill až do této chvíle byl nepolíbený. Jeho první polibek za takových okolností...

„Tady máš, Tome. Já ho nechci,“ podává Bill Tomovi přehrávač, díky kterému to všechno začalo. Ta dětská honička a poté taky srážka. A polibek, který si Bill bude pamatovat ještě dlouho. Tom přehrávač nesměle přijal do dlaně a sklopil oči.

„Peníze ti přinesu... Až se dohodnem. Řeknu to doma mamce a nějak se dohodneme, jak to nakonec bude. Nechci zůstat nic dlužnej. A už vůbec ne tobě, Bille.“

Bill jen souhlasně pokýval na znamení, že tohle se mu zamlouvá. Najednou prostě zapomněl na to, že vlastně šlo o jeho iPod. Byl v něčí náruči a zažil něco, co ještě nikdy předtím ne. Neuměl to definovat, vlastně to ani nešlo. Třásl se po celém těle. Tom akorát popadl tašku a dělal, že se nic nestalo. Vydal se nahoru ke třídě a nechal tam Billa jen tak stát. Ten se dotýkal svých naběhlých rtů a ty pořád ještě chutnaly po Tomovy... Byl vděčný své neslíbatelné rtěnce, která opravdu splnila to, co slibovala v reklamě. Vydržela vášnivý polibek...
Bill si došel pro tašku a smutně vystoupal do schodů. Nemířil si to do třídy. Nevnímal davy, vrážející do něj. Zavřel se na záchodech do jedné kabinky. Zvonění na hodinu mu bylo ukradené. Potřeboval být sám a srovnat se s tím, co mu dnes stalo...

Hoper

Tom sebevědomě nakráčel do třídy. Posadil se do svojí lavice čekal na svoje kamarády. Přemýšlel o Billovi. Neměl se zachovat tak, jak se zachoval. On byl Bill očividně vyplašený a zmatený, měl chvíli zůstat s ním. Sakra Tome, tohle je válka, musíš ho dostat z hlavy! Ale jakkoliv se Tom pokoušel dostat Billa z hlavy, bylo to ještě horší. Bill se mu dostal pod kůži a už to jinak nešlo. Pořád byl v něm. Z Billa bylo cítit, že je nezkušený, pravděpodobně se líbal úplně poprvé. Jeho pohyby byly tak nejisté, on sám byl tak vyděšený... Ale oddal se mu, úplně...

Jako by Tom myslel, že Bill mu jeho zájem opětuje. Že je taky objektem jeho zájmu a tohle všechno je vzájemné. Jinak by zřejmě ten klučina Toma už dávno nakopal do rozkroku a vykastroval, kdyby se ho jenom pokusil dotknout. Všechno bylo tak divné, ten zmatek, který oběma cloumal. A přesto oba cítili, že je něco přitahuje.

Zvonek znamenal začátek hodiny. A se začátkem hodiny se také dopotáceli Tomovi kumpáni.

„Zdar Tome!“

„Nazdar...,“ odpověděl Tom jen velmi zamyšleně. Přemýšlení nebyl u Toma příliš častý jev. Tedy pokud se nejednalo o něco vážného. Tom byl chytrý kluk, ovšem jen když se mu chtělo. Na svůj věk to moc často nebylo...

„Kde máš toho buzíka?“

„Ehm, koho?“

„No toho tvýho spolusedícího! Sakra Tome, ty si dneska sedíš na vedení.“

„Nevím...“

„Asi se někde ocicmává s nějakým chlapečkem a nemá zrovna čas,“ zasměje se Hans a všichni ostatní s ním. Tom na tváři vyčaruje akorát úsměv alá na divadle. Sám nepochopil, co je na tom k smíchu. Pořád ještě viděl sebe a Billa v těsném objetí namáčklé na sloupek v šatně a ochutnávající si hlavy. Nebo jak by někdo řekl, výměna bacilů...

Do třídy naklusá učitel. Dnes nezvykle brzy, většinou má spoždění. V Tomovi v jednu chvíli hrkne. Nepíšou náhodou dneska test? Že by ztratil pojem o čase a prostoru jenom kvůli tomu klukovi? To je to až tolik na něm vidět, že je mimo? Sakra, tohle už není normální... No, normální to přestalo být v té době, kdy Billa začal líbat a přitom mu sliboval válku. Jak rychlý obrat to nabralo...

„Tak kdo dnes chybí? Vidím, že Kaulitz tu není. Hned druhý den a nepřijde si,“ zabrblá učitel. Přísně se podívá do třídnice a celou třídu si měří pohledem.

„Já ho viděl ve škole, můžu se po něm podívat?,“ vyhrkne pohotově Tom. Učitel zvedne svoje zraky směrem k Tomovi a jenom pokývá. Tom vystřelí ze třídy jako splašený. Celá třída se dívá za ním a jeho parta jen kroutí hlavou. Copak se zbláznil, že z toho kluka tak šílí? O co mu vlastně jde?

První, co ho napadne, jsou záchody. Přirozeně, co taky jiného. Tam utíkají holky, když se potřebují vybrečet nebo upravit. Holky, nebo Bill... V podstatě je to skoro to samé. Tom rozrazí dveře chlapeckých záchodů a neslyšně to všude prochází. Bill tady vždycky zanechává stopy, pokud tady je, potom se tady bude válet něco, co patří jemu. Slyšel jen tiché vzlyky z jedné kabinky. Opřel se o radiátor čekal...

Goth

Bill se pořád dotýkal svých rtů. Pořád tomu nedokázal uvěřit. Líbal se... S ním. Třásl se po celém těle. Na jednu stranu chtěl tuhle chvíli navždy smazat, na druhou stranu by si přál, aby ta chvilka, kdy ho Tom tak dokonale líbal a tiskl k sobě jeho tělo, trvala věčně. Ještě nikdo mu nedal to, co on. Jeho největší soupeř a on ho k sobě přitulí, jako kdyby byli zamilovaný páreček... Ale co když jo? Tak proč celá tahle pojebaná válka, proč? Billovi opět stékalo líčení po tvářích, tohle na něj bylo vážně moc. Tentokrát už prostě nemohl a bylo mu to absolutně jedno.

Slyšel nějaké šustění a dupání. Billův sluch byl sice otupený z jeho uřvané hudby, ale vnímavý byl hodně. Měl i tak nutkavý pocit, že tam není sám a že to nebude jen tak. Vážně ho to nebaví. V téhle škole ho drží Tom. A paradoxně ho i odrazuje. Kdyby tu nebylo to dredaté pako, měl by klid. Je mu 17 a co doposud poznal? Akorát výsměch, láska nikde nebyla. Snažil se přemoct, opět si hrát na silného, ale nevycházelo mu to. Už si nechtěl na nic hrát, chtěl žít. A je mu už sakra úplně jedno jak! Bude žít a nebude něčí obětí. Bude plnohodnotný člověk a lidé ho tak samozřejmě musí začít brát. Upraví se, půjde do třídy a zapůsobí. Bude mu líp. Určitě.

Bill až doposud seděl na sklopeném záchodovém prkýnku a měl na klíně svou tašku. Sbíral se k odchodu, ale nejdřív se chtěl nalíčit. Otevíral dveře jen velice opatrně. Bál se, co (nebo spíš kdo) za nimi bude. A bál se oprávněně... Byl na dveře přímo přimáčknut, stejně, jako předtím na sloupek v šatně. Tom od něj byl jen pár milimetrů. Bill opět pocítil ten známý třes. Toma se zmocnil podobný pocit, ale ten se uměl přetvařovat lépe, než Bill. Proti Billovi mluvil i fakt, že jeho obličej je totálně rozteklý a je na něm vidět, že si vylíval zlost a byl na něm bohužel vidět i smutek a momentální bezmoc. To poslední, co Bill v téhle chvíli potřeboval...

„Tome, odstup prosím...“

Tom nereagoval. Bill to řekl roztřeseným hlasem. Když svou prosbu zopakoval, Tom konečně uhnul. Bill se proplížil k zrcadlům a z tašky vyštrachal líčidla. Tom ho zkoumavým pohledem sjížděl od hlavy až k patě. Byl tak krásný... Hrozně se třásl. Tom nevěděl, co ho to vlastně napadlo. Přišel až k Billovi a vzal mu z rukou líčidla. Ten do něj zabodl nechápavý pohled a zadíval se do Tomových očí. Tom Billa objal a pevně stiskl ve své náruči.

„Billi, neplakej, bude to dobrý...“

„Tome, neříkej mi tak...“

Bill měl v hlavě tolik otázek a potřeboval na ně znát odpovědi. Pokud možno co nejdříve. Pevně Toma objal kolem krku. Hlavu opřel do jeho dredů a tiše vydechoval. Tom jej v náruči tiskl opravdu pevně, ale jako by se bál, aby se mu Bill náhodou nerozsypal.... Prsty mu zajížděl do vlasů a vtiskával do nich něžné polibky.

„Tome, co se to děje? Proč to všechno?,“ vzlykl Bill do Tomova ramene. Tom si jen povzdechl. Bill ani nedoufal, že mu Tom odpoví, ale potřeboval prolomit to nesnesitelné ticho, které je obklopovalo. V celé škole se učí a tady je ticho jako v hrobě.

„Já nevím, Bille, já nevím...,“ zašeptal Toma a Billa si přivinul ještě víc. Bill už pomalu ztrácel dech. Nechtěl se Toma pustit, nemohl. Měl pocit, že když se ho v tuhle chvíli pustí, tak ho zajisté ztratí. A to nechtěl.

Hoper

Tom se ocitl v poněkud zvláštní situaci. V náruči tiskl človíčka, kterého měl, a sám neví proč, svým způsobem rád. Někoho, s kým by měl soupeřit. Neví absolutně, proč ho utěšuje, proč se o něj tak stará, ale cítí, jako by to byla jeho povinnost. Hladil Billa po vlasech a věděl, že tohle nebude jen tak. Že Bill takový není bezdůvodně.

„Bille, co se děje?,“ řekl Tom. Nedíval se Billovi do očí, toho stále tiskl v objetí.

„Tome, já... Proč ta válka? Proč to nejde skončit, proč se k sobě nemůžeme chovat normálně?,“ vzlykl Bill. Začal se třást snad ještě víc. Rty se mu třásly nejvíc. Na chvíli se od Toma odtáhl a pohladil ho po tváři. Tak krásně jemné ruce se ho snad ještě nedotýkaly, a to Tom okusil už spoustu žen a dívek. Ale Bill nebyl žena. Byl něco nepopsatelného. Prostě Bill...

„Blbost, rozmar, já nevím... Proč brečíš?,“ zeptal se Tom naléhavě. Bill ho pořád ještě hladil něžně po tváři. Tom se do jeho doteku opřel. Ani jeden z nich nemyslel na to, co dělá. V tuhle chvíli hrála hlavní roli jejich srdíčka, která zmateně tloukla tak blízko u sebe... Jako by k sobě už snad patřili...

Bill místo odpovědi pohladil Tomovy rty. Tom pochopil. Bylo to tím polibkem?! Sám neví. Tahle chvíle byla hrozně zvláštní. Neuměl popsat, co cítí, i když to cítil docela jasně. Nejradši by toho tvorečka sevřel do náruče a už ho nepustil.

„A... Byla to ta pusa, že jo? To to bylo tak strašný?“

„Ne Tome, strašný ne...“

„Tak co?“

„Bylo to... Poprvý...“

Tom vyvalil oči. Při představě, že líbal tohle stvoření a byl první, silně to s ním zatřáslo. Bill je přece tak přitažlivý, je tak sexy, ten musel mít holek... Nebo kluků. A on mezitím ne. Tom uvažoval nad tím, zda si z něj nedělá Bill legraci, ale podle jeho reakce bylo vidět, že očividně ne. Bill sice byl přitažlivý, ale tak nepřístupný a chladný... Tom měl pocit, že rozmrazil to zamrzlé a chladné srdíčko, které tlouklo proti toho jeho.

„Bude to dobrý, Bille. Budeme jim ještě chvíli hrát divadýlko, aby byli spokojený a pak s celou šaškárnou skončíme, jsi pro?“

„Ale Tome, já s tím chci skončit úplně. Já nechci žádnou válku, je to trapný. Ale pokud je to nutný, budu tě shazovat a to si nemysli, ty víš, že já to umím,“ zasmál se Bill. Opět položil Tomovi hlavu na rameno a probíral se v jeho dredech.

Najednou oba uslyšeli ránu. Obrovskou ránu na dveře a ty se s bouchnutím rozrazily. Tomova partička. Na tu Tom úplně zapomněl. Od Billa odskočil a strčil ho na umyvadlo. Bill se chvíli zmateně rozhlížel, ale poté se konečně uklidnil a nasadil neutrální výraz.

Na tom, jak se Tom zachová v tuhle chvíli, bude záležet jeho čest. Má si vybrat mezi oblíbeností a partou, nebo si má vybrat Billovo srdce? Nevěděl... Jen těkal očima a doufal, že někdo to rozhodne za něj. Zíral do očí své partě a Billovi. A ani pro jedno z toho se nedokázal rozhodnout.

Otvíral ústa k odpovědi, i když si nebyl jistý, co vlastně řekne. Vyber si, Tome...