Goth vs. hoper 6.

autor : Mitternacht + Coreenn

čusky... takže jsem tu zase. ani jsem nedoufal, že dneska dorazí další díl týhle povídky. můžu upřímně říct, že se to zase povedlo. a ted' ještě další okecávání - povídka Okovy lásky je v rozepsaných. budeme se jí zabývat až později, ted' vážně není čas. stejně jako třeba Útěkem do temnot. ted' tu máte tohle. to se povedlo... většinou tahle povídka přijde jako třístránkový dokument... a dneska celý 4 stránky... nu, dnes zápletka za všechny prachy... jedna z autorek se mi svěřila, co se jí stalo. díky jménu Bill prý ted' píše skoro u všech slov končících na písmeno L dvě LL. pracovní deformace. :-D no nic, přeji příjemné počtení... :o) Andílek ♥♥

******

Goth

Bill se celou noc neklidně převaloval. Něco mumlal ze spaní, házel sebou... Ale přesto spal jako špalek. Pořád ještě se mírně třásl, když si vzpomněl na to, čím si prošel. Kdyby nebloudil pořád dokola, možná by ani nenatrefil na známou zastávku a nedostal by se domů. Mamince vůbec nic nevysvětloval, zarytě mlčel. Přemýšlel, zda má cenu ráno vůbec vstávat. Pořád o tom přemýšlel. Ale nakonec si usmyslel, že se přece jen přemůže a vstane. Bylo ale asi okolo čtyř ráno, když se Bill probudil, což bylo neobvykle brzy.

Billa vzbudil kašel. Začal kýchat a začalo ho škrábat v krku tak mocně, jako by ho bodalo snad tisíce nožů zevnitř. Věděl, že vždycky onemocní velice snadno, že využije každou příležitost k tomu, aby se ulil ze školy. Ale tentokrát se rozhodl vytrvat a vydržet. Rozhodl se, protože na něj ve škole čekalo něco, díky čemu byl schopen udělat cokoliv... Najednou nevěděl, jestli se mu po Tomovi stýská, nebo tolik touží po pomstě. Dál to Bill neřešil a šel si znova lehnout. Snad nebude mít ráno teplotu...

Hoper

Tom spal, byl totálně tuhý. Před očima měl pořád Billa, smáčeného blátem, pramínky vlasů slepené a přes obličej. Bill měl tak krásně tvarovaný obličej... Bylo to poznat podle vlasů, které tvořily dokonalý obrys jeho tváře. Má dokonalé rysy, rebelský pohled a jistě křehkou dušičku... Tak dost, Tome! Na tohle nemysli! Tom si ale nedokázal poručit. Zdálo se mu, jak moc blízko jeho rival je, v jak blízkém kontaktu společně jsou. Jak mezi nimi pomalu po milimetrech klesá vzdálenost a oni se dotýkají špičkami nosů, pootevírají rty a....

Tom se na posteli napřímil totálně vyjukaný. Ze sladkého snění jej kolem šesté ráno vzbudil nepříjemný cvrkot budíku. Tom tu zpropadenou věc, která mu přetrhla spaní, hodil do rohu pokoje a opět si lehl. Dredy byly rozhozené po polštáři jako vějíř. Tom dále ležel v posteli a rozebíral svůj sen. Nevěděl, jak si to vyložit. Jsou dva druhy snů. Některé jsou takové, které se zdají a pak se splní. Pak jsou ty, u kterých se v reálu stane pravý opak. A pak jsou sny nesmyslné. Tenhle sen Tomovi vůbec moc smysl nedával, ale rozhodl se nad tím dál nepátrat.

Věděl, čím to je. Pořád na Billa musí myslet a pak to vyústí v tohle. Stalo se mu to už několikrát. Ale ještě nikdy se mu nezdálo o klukovi. Tedy v tomhle smyslu vlastně ještě nikdy. V hlavě mu proběhla myšlenka typu, že se z něj stal gay. Tom pouze zatřásl hlavou a horko těžko se vyhrabal z postele. Před sebou ale pořád měl myšlenku na to, co zrovna Bill dělá a s kým. Možná i trošku žárlil. Bill není snadno porazitelný soupeř a Tom to věděl. Tušil, že to zdaleka nebude tak snadné... Ten kluk je tak zvláštní a tak moc se mu dostal pod kůži, že už není cesty zpátky...

Goth

Bill se v podstatě probudil sám. Nepotřeboval budík, nebylo mu zrovna dvakrát nejlíp. Ruce se mu třásly. Kýchal, kašlal... Ale překoná to. Tom nesmí vidět, že je zlomený a že projednou dal Tomovi pocit vítězství. Dneska ho prostě musí setřít. I když pořádně neví jak. Budík začne zvonit ve chvíli, kdy se Bill snaží svoje rozlámané tělíčko dostat z postele. Akorát si pro sebe zavrčí a budíkem mrští o zem. Upřímnou soustrast, budík to nepřežil...

Jen horko těžko se Bill doplazil do svojí koupelny. Vypadal příšerně. Kruhy pod očima, byl bledý... A navíc ta nevzhledná a všudypřítomná nudle u nosu. Sakra práce! Několik balíčků papírových kapesníčků měl Bill neustále po ruce, takže to bylo v pohodě. Vlasy mu trčely na všechny strany a Bill se očividně cítil marod. Bylo mu špatně. Ale jak řekl – pro dnešek to vydrží. Neměl rád ty hry na hrdinu, ale musel to bohužel pro dnešek jaksi překousnout.

Oblékl se, navěsil na sebe ty svoje cetky a jen stěží se nalíčil. Řasenkou si málem vyrazil oko. Linky byly ale docela obstojné, make up se Billovi taky podařilo nanést. Prohlédl se v zrcadle a byl velice spokojený s výsledkem. Seběhl dolů po schodech a sotva třikrát si kousnul snídaně. Z kapsy svého kabátu vytáhl telefon i mp3. Telefon jakž takž fungoval, ale se svým přehrávačem iPod se Bill mohl rozloučit. Tiše si zanadával pro sebe. Pod talířkem s dvěma chleby, které mu maminka připravila, našel Bill tři eura. Spokojeně se usmál a s taškou na rameni se vydal směrem k zastávce. Máti se s ním tentokrát nerozloučila. Usnula totiž s hlavou položenou na stole těsně vedle jejího oblíbeného hrnečku s kávou. Bill se ještě na chvilku vrátil a před odchodem maminku políbil na tvář. Ale už vážně musí jít...

Hoper

Tentokrát Tom autobus dobíhat nemusel. Dneska kupodivu stíhal, tak se ještě na chvilku posadil na lavičku a vyčkával. V dálce už viděl vysokou, tmavou postavu s dlouhými rozevlátými vlasy a kabátem skoro až na zem. Věděl, o koho jde. Naprosto přesně. To musel být Bill. Blížil se k zastávce nejistým krokem a díval se do země. Tom jej zcela mimózně pozoroval a přestal sledovat okolí. Bill se blížil a Toma začaly chytat nervy. Byl Billem dokonale zblblý, jinak si to nedokázal vysvětlit.

Bill došel až k lavičce. Váhavě se rozhlédl a posadil se vedle Toma. Zarytě mlčel, chvílemi kýchal. Oba dva byli zaražení. Dneska ani jeden z nich neměl mít zrovna svůj den, oba to až nepříjemně cítili v kostech.

„Ahoj.“

Bill se otočil. Nemohl uvěřit svým uším, přesto však ale pozdrav Tomovi oplatil.

„Čau.“

Dál ticho. Oběma to bylo nepříjemné. Kdyby konečně nepřijel autobus, oba by tam seděli, mlčeli a zírali do prázdna až do smrti. Bill se opět protlačil jako první a Tom mu rezignovaně ustoupil. Dneska Bill nevypadal moc dobře. Bylo to vidět i přes tu vrstvu pudru, kterou na sebe Bill nakydal. Tom marně přemýšlel nad tím, kolik času tím asi Bill ráno stráví. A stejně to bude zbytečné, Tom byl rozhodnutý pocuchat Billovi fasádu i dnes.

Popravdě se Tomovi hrozně ulevilo, že se Bill vrátil a je v pořádku. Jinak by z toho byl průser. Nebo má Tom radost z jiného důvodu? Těžko říct. Už se tím dál nezaobíral. I v autobusu se posadil vedle zarytě mlčícího Billa, který si tiše psal esemesku a nevnímal okolí. Odsedl si co nejdál od Toma a rozhodl se jej těžce ignorovat. Tom se zase otočil a díval se před sebe. V kapse mezitím stiskl Billův náramek...

Goth

Cesta autobusem se hrozně vlekla. Bill si jí vždycky krátil poslechem melancholických melodií, ale jeho mp3 byla totálně v tahu. Rozhodl se to dát Tomovi dnes pořádně sežrat, stůj co stůj. Bude mu muset navalit těch 200 euro, kolik stála ta blbost, kterou Bill dostal k Vánocům. Zadostiučinění – to jediné Bill zrovna potřeboval. Pokašlával celou cestu do školy a Tom se jej protentokrát rozhodl úplně ignorovat. První, co Billa napadlo, bylo nasnadě – vymýšlí, jak ho shodit. To druhé bylo téměř nereálné – myslí na Billa samotného. Bill to bral podle sebe – na Toma totiž myslel skoro pořád. A ne jen jako na nepřítele.

Podle něj byl chvílemi Tom tak trochu povrchní studený čumák, který měl rád akorát sám sebe. Bill si ho chtěl získat a ukázat mu, co to je mít rád někoho dalšího. Bill sice pořádně neměl srovnané důvody proč, ale chtěl to takhle. A co Bill chce, to taky dostane. A tím, že Toma dostane, si byl naprosto jistý. I když to bylo těžké v téhle situaci, určitě ho bude mít, stůj co stůj.

Autobus se konečně došoural ke škole. Tom se zvedl a vydal se zadními dveřmi ven a Bill jej následoval. Seběhl schůdky a hned za ním samozřejmě v závěsu Bill. Nemohl skoro mluvit, chraptěl. Ale byl si jistý tím, že pro dnešek to prostě vydrží.

Hoper

Tom se cítil poměrně nesvůj, s Billem v zádech. Cítil upřený pohled, a proto se rozhodl neotáčet se. Věděl, že se setká s Billovým pohledem a to nechtěl riskovat. Už v autobusu poznal, že dnes není radno Billa dráždit. Ale i tak – ani dneska Billa nenechá vydechnout. Je to jeho chyba, neměl dneska vůbec lézt do školy, však ono se mu to vymstí. Sice to Tom neměl ještě dokonale promyšlené, ale jaksi to věděl přesně. Nevěděl, co ho k tomu vede, ale tohle bylo pro něj něco tak vzrušujícího, že nešlo odolat.

Už byli v šatnách, když Tom slyšel za sebou kroky, které nepochybně dělal někdo s těžkými botami a nejspíše se spoustou řetězů na sobě. Jestli je to ten člověk, o kterém si Tom myslí, že to je, možná by bylo lepší se ani neotáčet. Ale nešlo to. Šatna byla příliš úzká a určitě by se střetl s člověkem, který mu skoro dýchá na krk.
Tom se jen velice váhavě otočil a poznal hned na první pohled, že se skutečně nemýlil. Stál za ním Bill Kaulitz v celé své gothické kráse. Dnes mu to opravdu slušelo, ale z jeho očí šel respekt. Tom ve své ješitnosti to nechtěl nazývat strachem, na to byl až příliš hrdý. Bylo ještě brzy a šatna byla téměř vylidněná. Byli tam jen oni dva. Tváří v tvář a nebezpečně blízko sebe.

Goth

„Nazdar Tome.“

„Čau Bille. Co je?“

„Mám pocit, že mi něco dlužíš, Tome.“

„A co?“

„Dvě stovky.“

„Tolik ten náramek nestál.“

„Já nemluvím o náramku. Strčil jsi mě do tý kaluže a chcípnul mi iPod. Měl jsem ho v kapse. Telefon to taky málem nepřežil.“

„A co já s tím?“

„Musíš mi to zaplatit.“

„Zaplatit?“

„Ono to dokonce slyší. Dej mi peníze. Dlužíš mi to, rozbil jsi to.“

„Nevidím důvod, nemáš to tahat po kapsách.“

Po tomto rozhovoru se Billovi do tváře nahrnul ruměnec. Čekal, že se Tom proti němu ohradí, ale že takovým způsobem, to opravdu ne. Bill doufal, že Tom uzná svojí chybu, ale opět se ukázal jako nafrněný frajírek.

„Nedáš?“

„Ne.“

„Jak chceš.“

Bill nasadil bojovný výraz. Vyškubl Tomovu tašku a začal se v ní přehrabovat. Vytáhnul Tomův přehrávač a zbytek vrátil jejímu majiteli.

„Co to děláš?“

„Beru si ten tvůj, když mi nejsi schopnej zaplatit. Příště se nauč chovat, Tome.“

„Naval.“

„Ani mě nehne.“

„Bille, je můj!“

„No a co, ty taky kradeš, tak mlč!“

„Bille!“

Následovala honička. V celém prostoru šaten. Bill zdatně prchal s Tomovou mp3 v ruce. Vlastně ani pořádně netušil, co dělá. Jen si chtěl s Tomem pohrát a doufal, že kvůli tomuhle se Tom konečně smiluje a dá mu peníze. Že prostě dostane strach o svůj přehrávač a ještě rád Billovi vyhoví. Bill se zastavil u jednoho sloupku, za který se schoval. Po Tomovi ani vidu ani slechu. Tyhle dětské tahanice, to Billovi nebylo podobné. Vždycky se choval jako dospělý a ted' se tady dětinsky přetahuje a svádí se svým spolužákem nesmyslné dětské války. Najednou ho to ale trošku přestávalo bavit.

Bill pomalu vystrčil hlavu ze svého úkrytu. Pak ale ucítil, jak ho někdo prudce uchopil za paži a přimáčkl ke zdi. Bill stál tváří v tvář Tomovi. Oba dva byli udýchaní a Billovi se do tváří nalévala horkost. Měl totálně ucpaný nos a skoro nemohl dýchat, tak hlasitě vydechoval pusou. Tom na něj byl namáčklý celou plochou a váhou svého těla. Tom se mu zpříma díval do očí a Bill se neodvážil uhnout pohledem. Tom byl čím dál blíž, až Bill ucítil horký dech na svých rtech. Ztěžka polknul... Záleželo jen na nich... Malinkou mezeru mezi nimi můžou zrušit jen oni sami. Zmateně si hleděli do očí, než se Billovy nehty zaryly do Tomových ramen. Chtěl jej odstrčit, ale udělal něco naprosto jiného. Něco, co neměl v plánu...

A v té chvíli se jejich rty setkaly...