Goth vs. hoper 5.

autor : Mitternacht + Coreenn

ahuj... vidím, že tuto povídku jste si docela oblíbili, já taky. :o) je to moc hezky napsaný. asi proto, že je tam několik prvků, které někdy neváhám použít ani já. :-) zrovna mám rozpracované snad čtyři povídky - zasekl jsem se u Unfaithful, u Krvácení nevím, jak mám rozepsat jednu scénu, poté dávám dohromady jednu jednodílku a taky připravuju další, u které vám prozradím akorát název - Leidenschaft. :-) vzal jsem si toho na sebe až moc, uznávám. ale nepochybuju o tom, že to zvládnu. mám za sebou už horší věci... děkuju za vyslechnutí, sluníčka. a už vám do toho kecat nebudu... enjoy it, Andílek ♥ ♥

******
Hoper

Tom se sám sobě divil, kam až byl schopen zajít a věděl, že jeho meze ještě zdaleka nebyly překročeny. Billa mu dokonce bylo líto, ale válka je válka a někdo v ní zvítězit musí. Zatímco Bill se plácal v blátivé kaluži a nadával, Tom tiskl v kapse náramek toho drzého kluka. Dokonale mu oplatil i z úroky to, co se stalo v jídelně. Vlastně s tím vším začal Tom. Cítil se už na začátku tou hrou znechucený, ale něco pro svoje postavení přece udělat musel. Doběhl k autobusu a to střapaté zablácené stvoření nechal dál válet se po zemi. Stejně by ho takhle špinavého nepustili do autobusu.

Strhla se prudká průtrž mračen. Tom seděl v autobuse a z kapsy vyndal onen zvláštní šperk. Docela se divil, že zrovna Billovi může záležet na takové prkotině, ten jich doma musí mít stovky. Přiložil si náramek k obličeji a nasál vůni, která z něj přímo sálala. Bill měl svoje věci dobře označené. Jen se usmál a opět vrátil šperk do své kapsy. Díval se na kapky, tiše pleskající o okna autobusu a o asfalt na silnici. Za deset minut bude doma.
Pořád si představoval, co asi Bill dělá. Když viděl ty jeho oči, které jen na chvilku byly pokořené, nevěděl, jestli na sebe má být pyšný. Nelíbilo se mu, co musí Billovi dělat. Chtěl ho přijmout v dobrém, ale ono se nepovedlo podle jeho představ. Pustil si do sluchátek rytmickou hudbu, u které si podupával do rytmu. Nasadil se kapucu a napřímil se. V dálce se už rýsovala známá autobusová zastávka. Od ní to má domů maximálně tak padesát metrů. Bude muset běžet, jinak promokne a omarodí. Bill... Zase vidí toho kluka. Už se tím víc nezabývá, postaví se k zadním dveřím autobusu a vystupuje. Rychlými kroky se vydává směrem k domovu, v hlavě neustále obraz svého soupeře.

Goth

Bill šel dál a dál. Kapky mu dokonale slepily řasy a vlasy se mu lepily na čelo. Skoro neviděl, kudy jde. Byl dokonale zmatený. Byla mu zima a třásl se. Ledové kapky se mu dostaly přes kabát až na kůži a on se zoufale třásl zimou. Přesto ale šel dál, doufal, že už brzy natrefí na svůj domov. Prý tohle bude jiné kafe, než městečko, ze kterého pochází. Byla to pravda. Ani mamce nemohl zavolat o odvoz, nemohl nic. Vztekle kopal do každého kamínku, který mu stál v cestě. Pořád viděl před sebou Toma, jak spokojeně se na něj culí a pak si zmizí a nechá ho napospas. Je to válka a Bill jí prostě nesmí prohrát...

Jde dál dlouhou ulicí. Podiví se, když potká zastávku, ze které dneska ráno jel do školy. Vysíleně se posadí na lavičku, jde už snad několik hodin, Tom už je určitě dávno doma. Chce si zapálit, ale zjistí, že mezitím se kapky probojovaly i přes hrubou látku jeho batohu. Bill opět začne plakat. Ví, že tady ho ti pitomci neuvidí, doufal v to. Tom je hodně daleko a jeho kumpáni zřejmě taky. Opřel se o opěrátko lavičky a tiše nadával. Chtěl zase vyrazit, až konečně přestane pršet, jenže obloha stále měla ocelově šedou barvu. Bill dále mrznul, vzdával se.
Najednou uviděl, že obloha se rozsvěcuje blesky. Bál se bouřek. Deště miloval, ale bouřky mu mírně naháněly strach, poté, co blesk kdysi udeřil blízko chaty Billovy rodiny. Od té doby, celé tři roky, tam nebyli. A nejspíš se tam ani vracet nebude. Tentokrát už to bylo opravdu moc. Bill se schoulil do klubíčka s tichým pobrukováním se pohupoval dopředu a dozadu, pozorujíc přitom blesky. Nejradši by sám sobě nafackoval za to, co se dneska všechno stalo. Tohle přece nemůže být pravda...

Hoper

Tom konečně dorazil domů. Shodil ze sebe mokré hadry a boty a vlezl si do tepla svého pokoje. Převlékl se a natáhnul na postel. Náramek si položil na noční stolek a zadíval se z okna. Zesiluje to čím dál víc. I on sám by se bál vyjít ven. Přemýšlel o tom, kde asi Bill je, co zrovna dělá. Jestli ještě není doma a někde se ztratil, je to jeho vina. On za to může. Ale ten fracek má co chce, tak jako co!

Tom si najednou připadal hrozně bezcitně. Billa dokonale shodil. I když to byla pomsta, nebylo to zdaleka tak hrozný jako všechno, co na něj Tom chystal. Chtěl toho udělat ještě víc. Věděl, že Bill není žádná křehotinka, ale jestli Billa někde najdou podchlazenýho a na umření, bude se muset přiznat, že za to vlastně může on. Že on ho do té kaluže strčil a pak ho tam nechal. Najednou Tom nevěděl, co má dělat. Napadlo ho spousta věcí. Možná by měl Billa jít hledat. Nevěděl však kde. Mávl nad tím rukou, schoulil se na posteli a zíral do prázdna.

Goth

Už snad půl hodiny se Bill bezmocně krčil na lavičce. Byl vyděšený a i když se nacházel na neznámém místě, byl extrémně dezorientovaný. Netrefil by domů, ani kdyby to měl u čumáku. Tiše potáhl. I papírové kapesníky byly už rozmočené a Billovi extrémně teklo z nosu. Připadal si jako bezdomovec. Totální ztroskotanec. Tohle Tomovi nedaruje... Jestli vůbec dorazí domů a zítra ráno do školy. Klepal se zimou a nevnímal vůbec nic. Bouřka polevovala, ale pršelo pořád stejně. Tentokrát už Bill marnit čas nechtěl. Zvedl se z lavičky a prokřehlý šel tam, kam ho nohy nesly...

Po dalších 15ti minutách zjistil, že se motá v kruhu. Nikde nikdo, koho by se mohl zeptat na cestu. Stejně by se mu vysmáli nebo by se ho lekli. Počítal s tím. Šel dál, až konečně narazil na správný dům. Jmenovka „Kaulitzovi“ ho ujistila o tom, že konečně trefil domů. Došel ke dveřím, vytahoval klíče a natáhl se, aby mohl klíč vložit do zámku. Místo toho se totálně vysílený sesunul na zem...

Hoper

Dá se říct, že po chvíli si Tom nedělal zase takovou hlavu z toho, že tam Billa nějak nechal. Však Bill si poradí, určitě. Není to žádné nemehlo. Tom do rytmu házel hlavou a drsné tóny jeho hoperské hudby se nesly po celém domě. Kašlal na protesty svojí máti. Dál seděl na posteli se svým notebookem. Ačkoliv ve škole měl hodně přátel, mezi ostatními moc oblíbený nebyl. Trávil dlouhé dny po škole doma. Moc ven nechodil, to jen, když pro něj někdo přišel. Otevřel si balíček chipsů, zapnul televizi a dál se o nic nestaral...

Přesto ale cítil, že něco není v pořádku. Cítil to hluboko v sobě. Tenhle pocit už hodně dlouho neměl a cítil, že se prostě něco děje...

Goth

Bill se probral až ve svojí posteli. Jeho matka pronesla starostlivý proslov, připravila Billovi čaj a Bill se jen vyvaloval ve svojí posteli. Nakonec to dokázal, ale byl unavený jako kotě. Snad ještě víc, než kocour Kazimír, který mu spokojeně ležel na bříšku. Bill se natáhl pro čaj a usrknul si. Začalo ho škrábat v krku, cítil se totálně vysílený. Chtěl něco dělat, nechtěl spát, ale očka se mu klížila. V očích ho neustále pálily rozteklé stíny a linky. Řasenka pro citlivé oči se taky po dnešku moc nepředvedla.

Převlečený v suchém oblečení a s ručníkem pod hlavou se natáhl ke svému nočnímu stolku, na kterém stála sklenice s nutellou. Jeho maminka opravdu myslela na všechno. Nutellou Bill zaháněl svůj žal. Vždycky na ní tajně chodil, zabořil lžičku do sklenice a do dvou dnů jí stačil spořádat sám. Tentokrát si potřeboval srovnat všechno v hlavě a obalit si nervy. Měl pocit, že jeho nervy by neobalilo vůbec nic, ani kdyby té sladké pochutiny byl celý kamion a on by se v té čokoládě topil. Tiše vydechnul a nabral si pořádně velkou lžičku. Rozpatlal si to všude po obličeji, ale očividně mu to bylo jedno. Žal zahnal dostatečně. Pořád měl před očima Tomův arogantní výraz. Prudce udeřil pěstmi do matrace, až Kazimír leknutím vyskočil z jeho vyhřáté postýlky. Tohle Tomovi nedaruje jen tak.

Bill měl sto chutí udělat tu věc, kterou dost často po nocích provozuje. Jakou že? Jizvičky na jeho rukách nebyly tak výrazné, ale on tím ventiloval všechno svoje trápení. Přišel ale na to, že dnes mu Tom za to nestojí. Zvedl se, odkráčel do koupelny, shodil ze sebe oblečení. Pustil sprchu a vlezl si pod ní...

Vyčerpáním skoro neviděl před sebe. Vymáčkl do dlaně trochu sprchového gelu a začal ho roztírat po těle. Slastně si mručel, tolik se mu ulevilo. S šamponem ve vlasech smýval i to, co se mu utvořilo v tom dešti na jeho obličeji. Bylo mu příjemné teplo, nechal se tím unášet. Zavřel oči a oddal se tomu. Ale pár temně hnědých očí neustále viděl před sebou. Tom ho dokonale zmátl. Co to sakra má znamenat?!

Bill opláchl všechnu pěnu a make up a zase se v zrcadle viděl ve své celé kráse. Nesnášel tenhle pocit, cítil se jak nahý. Bez své masky, kterou pravidelně vystavuje světu. Jenže tohle je on a nikdo jiný. Fascinovaně sám sebe prohlížel ještě předtím, než se zabalil do osušky. Došel do pokoje, kde osušku odhodil. Oblékl se do čistého a vyfénoval a vyžehlil si vlasy. Vyčerpaně padl na znak do postele a skoro okamžitě usnul.

Hoper

Tom se už dlouho nípal ve své večeři. Pozoroval dál talíř plný hranolek s kečupem. Rýpal do kuřecího řízku vidličkou, tvářil se otráveně. Jeho oblíbené jídlo zůstalo skoro netknuté. Což o to, matka ho několikrát napomenula, aby si nepodpíral hlavu, když sedí u stolu. Že tohle se prostě nedělá. Tom to samozřejmě jedním uchem pouštěl tam a druhým to šlo ven. Kousal se do rtů, najednou se cítil plný a jíst prostě nedokázal. Dokonce ani svého psa si nevšímal. Seděl mu celou dobu u nohou a Tom jej přehlížel jak rodné lány.
Otráveně se zvedl od stolu a šel se osprchovat. Bylo teprve sedm večer, ale Tom se cítil neuvěřitelně vyčerpaně. Skoro ani do koupelny nedošel. Ve sprše pocítil mírnou úlevu, ale nemohl stále přijít na to, co ho tak moc tíží. Kdysi dělal i horší věci, než udělal Billovi. Najednou nevěděl, co si o Billovi myslet. Vypadá jako silný, ale co když uvnitř je úplně jiný? Nestihl Billa poznat a už ho začal soudit. Tomův hlavní problém byl, že dřív, než přemýšlel, tak jednal. Několikrát se mu to už nevyplatilo a i tentokrát to bylo podobné...

Usušil se a odešel už převlečený do pokoje. Práskl sebou do peřin, nastavil si budík a přikryl se až k bradě. Pořád myslel na to, kde Bill asi zrovna je. Kam se dostal, jestli se mu něco nestalo, zda ho zítra uvidí ve škole. Převaloval se z boku na bok. Bojovnost v Billových očích byla vidět, jenže Tom v nich viděl i něco jiného. Neuvěřitelnou křehkost. Bill byl jedinečný. Tom ale vždycky dostal, po čem toužil. A Billa dostane taky, tím si byl víc, než jistý. Tak proč tedy tolik pochybuje o svém dokonalém plánu, proč?!

Dlouho nemohl zamhouřit oka. Ale kupodivu celkem rychle a brzy se mu podařilo konečně zabrat. Nikdy toho moc nenaspal, ale tentokrát... Jakmile se dostal do říše snů, měl před sebou jen jediný obraz. Obraz tajemného kluka, kterého stůj co stůj chtěl srazit. A poté taky získat. Usnul tvrdým spánkem, ne však bezesným. A kdo jiný měl v jeho snech hrát hlavní roli než to upištěné, černovlasé a hříšné stvoření?!