Bouřky

miluju, miluju...

vím, asi to není normální, poslední dobou se moje záliby a zvyky hodně mění. pořád mě zajímají grafitti, začínám s hip hopem, ale taky... nějak jsem se vykašlal na Boha. když se on vykašlal na mě, já můžu taky... takže ghotic, satanismus - miluju... poslední dobou i bouřky...

nevím proč, ale něco mě na nich fascinuje. jako dítě jsem se dost bouřek bál. schoulil jsem se do klubíčka, těsně zavřel oči a modlil jsem se, aby to konečně přestalo. ted' změna... při poslední bouřce jsem seděl jako přikovaný k židli, zíral jsem na blesky, doslova mě fascinovaly... s jakou sílou prostě udeřily, byly vidět jen na chvíli, ale přesto zanechali stopy. zdánlivý chaos, podle mě čistá dokonalost... je tam něco tajemného. přitahuje mě to, ale taky děsí...

déšt'... jsem nikdy neměl rád. v podstatě bych ani neměl, jinak by se mi roztekl make up a spadnul by mi účes. xD ale... dnes prostě nemám problém stát v dešti, začíná mi být příjemné, jak prostě i v chladnu na mě padá studený déšt', jak smáčí mojí kůži, to je čirá, čistá a nefalšovaná slast, jako by se mě někdo dotýkal nebo co. asi plácám blbosti, ale cítím to takhle. jde to z nebe, nevím přesně odkud. a když něco nevím, tak se o to prostě zajímám blíž. hodně zblízka... takže asi budu zašitý u netu a shánět informace...