sobota 6. června 2009

Goth vs. hoper 11.

autor : Coreenn + Mitternacht

Zdrawíčko, sluníčka... Na tohle jsem popravdě čekal dlouho, myslel jsem si, že se snad nedočkám, ale budiž. Měl jsem problémy s mailem a tahle povídka to bohužel odskákala tak, že se mi to smazalo dřív, než jsem to stačil uložit, takže... Mrzí mě to. Těšil jsem se hodně dlouho. ;-) Tenhle dílek se mi hodně líbí, vám snad bude taky. :o) Mějte se krásně, zlatka, enjoy it... :-)

Angel

**********

Goth


Převaloval se na posteli snad ještě půl hodiny, než konečně zabral. Byl sice ze všeho tak zvláštně unavený a vyčerpaný, ale přesto nemohl zabrat. Díval se do stropu, žmoulal peřinu, nemohl přestat myslet na nic z toho, co se stalo. Vyčítal si, že se říznul. Bylo to tak pokaždé, když cítil, že něco udělal špatně. Sice to nedával moc najevo, ale o věcech přemýšlel. Jak mu jeho mamka říkala, že je flegmatik, vždycky se jí vysmál do očí. Nikdy tomu tak nebylo a taky nebude. Je hodně přemýšlivý a tak to taky zůstane. Napořád.

Bill ještě nespal ani dvacet minut a znovu se zvedl z postele. Došel ke krabici s fotkami, kde se předtím přehraboval. Vytáhl z ní jednu jedinou fotku, kterou si přitiskl na hruď. Zachichotal se a opět docupital k posteli. Chvíli se na fotografii díval, než jí zastrčil pod polštář. Rozhodl se, že se už vzpomínkami mučit nebude. Věděl, že to bude hodně těžké, ale taky si říkal, že čím víc na to bude myslet, tím víc ho to bude stahovat na dno. Potřeboval být silný. Silný, aby se mohl postavit Tomovi a jeho partě.

Černovlasému chlapci pomalu začala klesat víčka, až usnul hlubokým spánkem. Stiskl polštář a zabořil do něj hlavu. Přikryl se až k bradě a potichoučku si pro sebe mručel.

Hoper

Tomovi nikdy netrvalo dlouho, než usnul. Vždycky, jak lehl do postele, tak bylo otázkou takových pěti minut, než začne klidně oddechovat a vytuhne nadobro. Usínal a zase se probouzel. Neznámá melodie na rtech, o které nepochyboval, že patří tomu černovlasému klučinovi, mu nedávala spát. Bill byl tak zvláštní, charismatický, okouzlující... a sexy. Toma docela děsilo, jak o Billovi uvažuje. Vždycky byl na holky a tohle se mu nějak nelíbilo. Ale jelikož byl Tom vždycky hodně pohodlný na to, aby si dělal násilí, nechával to plavat, jak se to vyvine. Stejně to s Billem zašlo už hodně daleko, tak není kam couvnout. Bill ho přimáčkl ke zdi a není kudy utéct. A Tom najednou ani utíkat nechtěl...

I když Tom už spal, neustále měl před očima Billovy ruce. Pořád ještě cítil tu zvláštní chuť, cítil, jako by v náruči pořád ještě svíral chvějící se tělíčko toho křehkého chlapce. Ha, křehkého... Pořád přemýšlel nad tím, že kdyby ho Bill nakopl, zřejmě by to bylo to poslední, co by v životě Tom zažil. Dostat těma těžkýma botama musí sakra bolet. Nebo by to přinejmenším z Toma udělalo slečnu... Bill by toho klidně byl schopný a Tom to věděl. Bylo to vidět až moc výrazně v hlubokých, téměř černých očích...

Tom se převalil na bok a dál snil svůj sladký sen...

Goth

Potemnělá chodba v nějaké zapadlé části jejich střední školy. Dvě štíhlé, silné paže jej pevně tisknou k sobě a jeho rty se poddávají chtivým polibkům. Cítí neuvěřitelné napětí, to tření mezi jejich těly se už téměř nedá snést. Cítí teplo něčích dlaních na svých bocích, ta smyslnost je už téměř nesnesitelná. Prsty proplétající se s jeho vlasy, ta nádherná blízkost. K zbláznění... Otvírá oči a vidí před sebou pár téměř totožných očí, olemovaných černými, hustými řasami. Opět oči zavře a chce se poddat dalším dotekům, když v tom...

Zvuk budíku přetrhl Billovo snění. Ten se prudce vymrštil do sedu a hlasitě oddechoval. Projel si prsty svoje vlasy a přísahal, že z něj přímo sálá vůně někoho jiného. Spustil nohy dolů z postele a hlasitě zazíval. Nazul si pantofle a došel ke dveřím koupelny. Zvedl pohled k zrcadlu. Najednou měl pocit, jako by vypadal nějak vyžile. Ano, byla to náročná noc, škoda, že jen v jeho snech. Bill si šel vzít oblečení, které měl připravené. Těsné černé kalhoty s několika řadami zipů, černá košile a rozedrané sáčko. Shodil ze sebe pyžamo a v koupelně stál do půl těla nahý.

Umyl si obličej a začal se pomalu líčit. Ruka se mu z neznámých důvodů klepala a cítil na těle nepříjemné pnutí. Zamrkal a opět se pustil do práce... Jako správný egoista došel k závěru, že se mu jeho look dnes velice povedl. Hrábl rukou do své truhličky a ozdobil se šperky. Znovu se na sebe podíval a vyzívavě se na sebe usmál. Oči si orámoval černou tužkou a linku si protáhl ke spánkům, nezapomněl ani na stříbrné stíny. Učesal se a záměrně si dnes vlasy nežehlil. Rty si ještě přejel leskem a poté si teprve oblékl košili, na které nechal prvních pár knoflíčků rozepnutých... Na ruce si natáhl černé rukavičky bez prstů, aby zamaskoval svojí včerejší slabost v podobě ještě čerstvé jizvy...

Vešel zpátky do svého pokoje a ještě jednou se podíval na fotografii pod svým polštářem. Jen se lehce usmál a vycházel z pokoje. Seběhl dolů na snídani, kde si párkrát kousl do připraveného chlebu, pořádně si zavdal sladkého kakaa, popadl tašku a vyrazil směr zastávka...

Hoper

Tom jen velice neochotně natáhl svou ruku k budíku, aby jej utišil. Rozespale si protřel oči a posadil se na posteli. Podíval se na svoje poházené oblečení všude kolem a jen se zasmál. Vstal, došel do koupelny, vykonal hygienu a oblékl se. Dredy si svázal do uzlu a nasadil si čelenku. Vykašlal se na jakékoliv kšilty. Seběhl dolů do kuchyně a uvelebil se na stoličce. Když viděl, že na stole jsou tak maximálně drobky od jeho včerejší svačiny, otráveně se zvedl a snídani si šel udělat sám.

Snědl hned několik krajíců s máslem a mezitím se ještě stihl opařit kafem. Když jeho oči zabloudily k nástěnným hodinám, zarazil se. Autobus mu už ujel a vypadá to, že jeho máti je zřejmě už v práci. Tom si přehodil tašku přes rameno, zamkl za sebou dveře domu a vydal se pěšky do školy.

Celou dobu myslel jen na jedno člověka. Zná ho teprve pár dní, ale už mu leze do snů, zajímá ho, jak Bill žije, co dělá, jeho kamarádi, všechno. Nejradši by mu byl nablízku a konečně nechal té hry na kočku a myš. Měl chvílemi pocit, že ta ustrašená myška, krčící se v rohu, je on sám. Nemohl si to prostě odpustit. Pořád viděl ty dravé oči a dlouhé, štíhlé paže, hubené nohy, Billův zvláštní styl chůze. Nikdy mu tyhle lidi neimponovali a z Billa byl naprosto na větvi. Nechápal sám sebe, ale rozhodl se s tím zbytečně nebojovat. Věděl, že boj se svými city vždycky prohraje.

Tomovi cesta do školy trvala víc, jak půl hodiny. Šel pomalu, díval se do země a jen tak mimoděk vnímal lidi, kteří kolem něj procházeli. Něco podobného dělá Bill, jenže ten kráčí středem. A když je s ním, pak s hlavou vztyčenou. Nebo zavřenýma očima a jemně pootevřenými rty... Tom tuhle myšlenku vypudil z hlavy a šel dál ke vchodu školy.

Bylo pár minut po osmé a Tom se teprve hrabal do šatny. Od školníka si musel půjčit klíč, aby se dostal dovnitř, protože šatna byla už zamčená. Tom odkopl svoje bílé tenisky a dal je na své místo. Viděl ještě vysoké boty se šněrováním, které byly v přihrádce hned vedle. Bylo mu jasné, komu patří. Když si v nich představil Billovy štíhlé nohy, bylo mu na omdlení. Zamkl tedy za sebou šatnu a hrabal se po schodech směrem do třídy. Dlouhými chodbami se rozléhaly akorát jeho kroky...

Goth

Bill zasněně zíral z okýnka, broukal si a nevnímal svět okolo sebe. Pořád ještě přemýšlel o tom, jak se mamince složil do náruče. Připadal si jako malý harant, který běží s každou blbostí za maminkou. Ale tak co, má právo na to znát svou minulost. Nebyla nikdy moc růžová, a co teprve jeho budoucnost... Nad tím Bill už nepřemýšlel. Sevřel se mu žaludek a vždycky se zadrhl. Jeho sny mu nikdo neschvaloval. Přitom nikdo nevěděl, jaký se v Billovy skrývá malířský talent...

Jeho malůvky... Pár si jich už vyryl na lavici a jestli to bude jako na staré škole, tak dostane na konci roku hadr s ředidlem a bude fetovat, dokud se ty barvičky z jeho lavice nedostanou úplně. Párkrát si už hrál s myšlenkou, že na takovou lavici hodí zapálenou sirku, ale... Radši to nechal plavat. Jeho morbidní představy znalo jen pár jeho kamarádů, a několik z nich ještě v životě neviděl...

Bylo mu divné, že s ním nejede i Tom. Nevěděl, co si o něm má myslet, nechtěl s ním mluvit, chtěl by s tím přestat, ale zřejmě to nepůjde. Neměl ani tucha, co k Tomovi vlastně cítí. Ta oddanost v jeho náruči, ta bojovnost, když se ostatní dívají... Je toho na jednoho až moc. Přemýšlel jen, co řekne, až se uvidí ve škole, jestli Tom vůbec přijde. Na jednu stranu si to moc přál, ale na druhou se bál podívat se mu do očí. Bolestně sklopil oči a podíval se ven z okýnka. Jeho zastávka se blížila. Zvedl se ze sedačky a bleskově se protlačil ven z vozu.

Rozběhl se ke školním šatnám. Byly liduprázdné. Je tu nejspíš moc brzy nebo moc pozdě. Zul si boty, nasadil si černé tenisky a vydal se do třídy. Stoupal po schodech mezi davy jeho spolužáků a ti na něj jen upřeně zírali. Na konci chodby uviděl svojí kamarádku Miu, ke které se bleskově rozběhl. Ta na něj však zírala taky.

„Děje se něco?,“ zeptal se rozpačitě. Pohodil dlouhými vlasy a dál se díval na svojí kamarádku.

„Já jen... To není možný,“ šeptala tiše. Bill jaksi nechápal, co mu tím všichni chtějí říct. Musí na jeho styl nějak zvyknout.

„Mám snad rozmazanej xicht, flek na zadku nebo na hlavě netopýra?,“ zasmál se. S ním i Mia.

„No, já jen, že dneska vypadáš naprosto perfektně,“ špitla a líbla ho na tvář. Bill se rozpačitě začervenal a vydali se spolu směrem do třídy. Tam na něm viselo hned několik pohledů...

„Ale ale, buzík nám milostivě dorazil.“

„Dej si oraz, Hansi. Tom tu není, tak ti nemá kdo přitakávat.“

Hans ale Billovi zastoupil cestu. Bill se ho snažil odstrčit, ale marně.

„Kampak jsme se to takhle vymódili, ty nádhero, no?!,“ rýpal Hans. Bill uhnul pohledem a snažil se nějak vyrvat z Hansova sevření. Nešlo to.

„Ty se mi směješ, protože jsem jinej. Já se směju vám, jste všichni stejní. Ty se svojí inteligencí rozšlápnutýho kaktusu působíš ještě směšněji. Nech mě jo?! A kdyby něco, kdybych byl gay, řeknu ti jenom jedno – přestaň mě urážet, HOMOPHOBIA IS GAY.“

Lidi ve tříde se pochechtávali, až spustili salvu smíchu. Bill na tváři vykouzlil jeden ze svých nejsladších úsměvů a konečně se vytrhl svému spolužákovi. Posadil se do lavice a nohy vyšvihl na stůl.

„Odpoledne po těláku, Kaulitzi. Však uvidíš.“

Hoper

Tom šel až ke dveřím třídy. Chvíli před nimi váhavě stál, ale pak zaklepal. Vešel dovnitř, sebevědomě zvedl bradu a dveře za sebou zavřel. Beze slova se odebral do lavice. Viděl jen hustý závoj černých vlasů a Billa otočeného zády k němu. Tiše špitl pozdrav, Bill mu ale neodpověděl. Dál si ťukal tužkou o lavici a nevnímal.

První hodina uběhla celkem rychle. Ve chvíli, kdy se ozvalo zvonění, se Bill nenápadně otočil na svého spolusedícího. Tomovi se málem zastavilo srdce... Lehce zvlněné vlasy, oči nádherné zvýrazněné tmavými a stříbrnými linkami a rty silně natřené leskem. Bill vypadal jako anděl. Ani si neuvědomil, jak na Billa zírá, ale hltal každé jeho zamrkání, nádech, zachvění rtů... Když se Bill olízl, Tom by si nejradši zalezl pod lavici a tam zůstal, aby se na něj nemusel dívat. Aby se nemusel kontrolovat...

Hodiny ubíhaly jak zběsilé, ještě k tomu, když tady byl Bill. Bill dělal, že Toma ignoruje, Tom však cítil to napětí v něm. Cítil dokonce, jak se třese. Vnímal úplně všechno a nedokázal pochopit, proč to tak vlastně je. Vnímal jen tu osobu vedle sebe. Jak procházeli chodbami z hodiny na hodinu, Tom se neustále díval na to, jakým způsobem se Bill hýbe. Přišlo mu to neuvěřitelně fascinující. Vlasy za Billem povlávaly a nad nimi se vznášel obláček zvláštní vůně. Totálně Toma zblbnul...

Skončilo vyučování a měl přijít tělocvik. Tom se zrovna netěšil. Patřil vždycky mezi ty, kteří si sedli do rohu a tiše pozorovali svoje okolí a čekali, až to skončí. Dnes si vzal převlečení, takže se bohužel nemá na co vymluvit. Všichni se nahrnuli do šaten. Všichni, kromě Billa...

Goth

Billův nejneoblíbenější předmět. Nějaký sport. Nikdy tomu neholdoval, byl spíš umělec, než sportovec. Stoupl si k šatnám a čekal, až z nich všichni vypadnou, aby mohl zalézt a aby mu všichni dali pokoj. Sedl si na lavičku, do ruky vzal mobil a hrál svoje oblíbené hry. Rozhlížel se všude kolem, v téhle části školy ještě nebyl. Ten tělák bude nejspíš trvat ještě dlouho. Má dost času na přemýšlení...

Nepozastavoval se nad tím, že mu chce dát Hans pár pěstí, přemýšlel o Tomovi. Celý den vnímal ty jeho hladové pohledy a cítil ho neustále blízko sebe. Je to jako noční můra, jako prokletí. Celý den akorát mlčeli a neřekli si ani slovo. Myslel si, že má šanci si s ním promluvit, ale neuskutečnil to. Opřel se zády o chladnou stěnu a dál přestal vnímat. Musel by se snad zbláznit.

Nevěděl, jak dlouho tady takhle sedí, ale slyšel kroky a hlasy. Rozhodl se ztratit. Zalezl si za plentu v šatně a tiše vyčkával, dokud neutichnou hlasy, které se rozléhaly kolem. Slyšel taky sprchy, které byly naplno puštěné. Skrčil se ještě víc, ale po chvilce vystrčil hlavu ven v domnění, že je sám. Ale pletl se...

Spatřil polonahou postavu s vlasy svázanými do uzlu. Polkl a chtěl si opět zalézt, jenže jej zradily jeho vlastní nohy, on se zapotácel a spadl na podlahu. Tom se otočil... Bill se začal třást. Viděl postavu v obrovských džínách, jak se k němu blíží. Dál seděl rozplácnutý a díval se nahoru. Tom došel až k němu a podal mu ruku...

Hoper

„No tak, chytni se, já tě nekousnu,“ zasmál se Tom. Viděl opět ty neposedné plamínky v Billových očích. Bill jeho ruku odstrčil a na nohy se postavil sám. Tomův samolibý úsměv mluvil za vše. Bill se mu nedíval zpříma do očí. Stále hypnotizoval drobné kapičky vody na Tomově hrudi se stejnou fascinací, s jakou Tom pozoroval jeho tvář.

„Bille, chtěl jsem se ti omluvit za to... Jak jsem mluvil o tom tvým řezání. já... Nikomu to neřeknu. Dochází mi, že to asi neděláš jen tak ze srandy, takže... Mrzí mě to. Opravdu. Nechtěl jsem tě nějak ranit nebo tak. Byl to hodně blbej vtip.“

„Jo fajn. Beru.“

Další okamžik mlčení. Oba se dívali do země a nic neříkali. Bill si začal hrát s prstýnkem na levé ruce a Tom žmoulal lem svých kalhot.

„A taky ti chci říct, že... Dneska ti to moc sluší.“

„Děkuju...“

„To všechno, co se mezi náma stalo... Asi to nebudeš chtít hodit za hlavu. A ani já nechci couvnout.“

Tom instiktivně přivřel oči. Jemně si přitáhl rozstřeseného Billa k sobě. Ten se nebránil, jen mírně otevřel ústa a zavřel oči. Tom se na Billa jemně přisál. Pohrával si s jeho rty, jemně je olizoval, až mezi ně pronikl jazykem. Billovy ruce až doteď byly svěšené podél těla. Po chvilce už hladily Tomovu vlhkou kůži na zádech. Tom rukama zajel pod Billovu košili a prozkoumával každý milimetřík té hebké pokožky. Strčil do Billa a ten se podél zdi sesunul na podlahu...

Tom si klekl k němu a dál pokračoval v téhle jejich malé hře. Cloumal s ním chtíč tím nejhorším způsobem. Bill chutnal tak zakázaně, vůbec se nebránil, byl úplně v jeho moci... Po chvíli už oba leželi na podlaze jeden na druhém a třeli se o sebe. Billovi se z hrdla vydral první, tichý sten. Tom nechtěl za žádnou cenu přestat a Bill už vůbec ne... Tohle napětí se musí uvolnit, jinak se něco stane...

„Tome, asi... Jsem zešílel.. Nevím, co se to s náma děje.“

„Nejsi sám, Bille... Ale já se tomu bránit nechci.“

Na chvíli se jejich rty rozpojily. Zůstali jen tak ležet, dívali se na sebe. Oba těžce oddechovali, ale dívali se na sebe s pocitem, který ještě neznali. Znají se teprve pár dní a zajde to až takhle daleko.

Chtěli ještě pokračoval, když v tom se ozvalo naléhavé bušení na dveře. Neustávalo... Mohli si jen domýšlet, kdo to mohl být. Tom vstal a došel ke dveřím, otočil klíčem a vzal za kliku. Ani jej nepřekvapilo, koho že to vlastně viděl...

3 komentáře:

Cathy řekl(a)...

Tom mi přijde dokonale sladkej, jak na něj pořád myslí:-). A jak mu řekl, že mu to sluší, rozplývám se x).
Škoda, že dotyčný idiot vyrušil, ta scéna byla dokonalá.
Ať se ěkně vykašlou na nějaký machrování před partičkou blbců a hezky sou spolu, tak je to nejlepší:-).
A dostává mě představa Billa se stříbrnejma stínama a celkově jeho vzezření v tomhle díle, je to dokonalá představa.
Strašně se těším na další díl, doufám, že se zase dočkám:-)

Anonymní řekl(a)...

Na tuhle stránku a natunhle příběh sem narazila uplně náhodou ale už teď se mi strašně líbí !!!
Ta scena jak se tam Bill sesune na tu podlahu je ÚPLNĚ ÚŽASNÁ... jenom mě sere ten idiot co je vyrušil!!!
Moc se těším na další díly...

Anonymní řekl(a)...

Dokonalý, holky! x) Jojo, Cathy, nezbývá než souhlasit. Bože, stříbrný stíny a roztrhaný sáčko... Oh. xD