Goth vs. hoper 4.

autor : Mitternacht + Coreenn

ahojky... konečně tahle povídka má svůj oficiální obrázek... ;-) nemám moc náladu ani chut' moc dopisovat svoje povídky, proto radši opravuju a čtu ty, které my jsou poslány a dávám je sem. dávám dohromady nový pairing... a k téhle povídce vám nic neřeknu - jsem moc ukecanej, nechci vám to prozradit. na to si musíte přijít sami. přeji příjemné počtení, Andílek :o)

******

Hoper

Celý zbytek vyučování se pro všechny nesl ve znamení nepříjemného dusna. Nepříjemný šum se nesl po třídě. Zatímco Tom se svými přívrženci vymýšleli tajně plán, Bill s nohama na lavici poslouchal mp3. Tom vymýšlel pomstu. Krutou, kterou by mohla započít a taky skončit válka mezi dvěma rivaly. Bylo mu Billa líto, ale potřeboval odklidit konkurenci. Zájem o Billovu osobu ale neopadal. Přes to všechno přímo toužil poznat jej blíž. Přímo toužil být Billovi nablízku. Nebezpečná hra, kterou započal, se mu nelíbila. Ale i tak – miloval riziko. Stejně jemu nikdo neodolá. Jako vždycky – bude jistě vítězem. Nebyl si jistý, jakým způsobem si získá Billovo srdce a věděl, že to nebude lehké, ale hodlal bojovat. Co Tom Trümper chtěl, to taky dostal. A mohlo to být cokoliv – jeden gothický klučina nebude problém.

Tohle by ještě možná rád vzal Tom zpátky. Ale nemůže couvnout, ani kdyby chtěl. Už do toho šel a jeho kamarádi věří, že nezklame. Po vyučování se všichni sešli v jídelně – prostorná, se spoustou míst k sezení. Tady měla válka mezi dvěma zcela odlišnými světy začít...

Goth

Bill nevěděl, co tím Tom vlastně sleduje. Už předtím v jeho očích viděl něco, co jej přímo pekelně přitahovalo a potřeboval to. Chtěl vědět, co se za Tomovými pohledy skrývá. Nechtěl si nic namlouvat, ale pomalu mu docházelo, proč to všechno. Tom chtěl válku, má jí mít. Bill chce Toma – a taky ho mít bude. Chtěl se zaměřit na Tomovy slabé stránky a chtěl jich využít jak v jejich válce, tak samozřejmě v boji o Toma. A k tomu přece musí Toma pořádně poznat. Chtěl Toma naučit slušnému chování a srazit mu hřebínek. Samozřejmě velice příjemný bonus bude i to, když dostane Toma samotného. Když ho úplně pokoří. Tohle už nebyla potřeba soupeřit. Bill cítil silnou přitažlivost. Protiklady se přitahují, a nikdo nebyl protikladnější než ten dredatý frajírek, který se mu nebezpečně dostal pod kůži...

Bill měl v sobě směs pocitů od náklonnosti ke zlobě, zášti až k právě oné potřebě dokázat Tomovi, že on zdaleka není nejsilnějším jedincem. Že i Tom má svoje slabiny. Do uší Billovi zněly tklivé tóny jeho milovaných My Chemical Romance, v hlavě se mu zrodilo něco, čeho se bál, ale užíval si toho pocitu. Už viděl Toma dokonale pokořeného a na kolenou. Maloval si před sebou, jak ho Tom ještě bude prosit, aby si mohli dát mír. Sweet revenge... Three cheers! Jen počkej, Tome. Tohle tě ještě bude hodně mrzet...

Z myšlenek Billa vytrhl akorát konec poslední hodiny. Jeden druhého si vůbec nevšímali. Až doposud. Školní jídelna byla narvaná. Bill si ale ve frontě našel dobré místo a taky se rozhodl udržet si ho. Došel si pro jídlo, poklidně se posadil ke stolu k oknu. Bylo tam příjemné přítmí a topení Billa hřálo do zad. Uvelebil se a zahleděl se na skvěle vypadající těstoviny polité ještě lepší omáčkou. Napil se džusu a chystal se pustit do jídla. Když v tom...

Hoper

Když Tom zahlédl, že u jeho stolu sedí jeho hlavní rival, kterým se předtím ještě nechal ostudně předběhnout ve frontě na jídlo, zbrunátněl. Byl vzteklý na nejvyšší míru, jak moc dokáže být ten chlapec drzý. Tom se rozhodl nakráčet se svou partou v zádech před Billa a dát mu to pořádně sežrat...

„Vypadni, tady nemáš co dělat,“ řekl výhružným hlasem Tom. Bill, přežvykující jedno velké sousto, opovržlivě zvedl hlavu k Tomovi, polkl a sladce se na Toma usmál. Bill uměl být opravdu hodně provokativní. Dřív nekonfliktní klučina se hodně vybarvil.

„A copak? Máš ten stůl snad podepsanej? A to si bez tý svojí partičky ani neuprdneš, hrdino,“ řekl Bill a srknul si pořádně ze sklenky džusu stojící před ním. Opět pokračoval v jídle a nevnímal výhružně stojícího Toma nad sebou. Všichni zmlkli a sledovali jen ty dva, kteří na sebe hleděli tak, jako by se zrovna chystali pozabíjet se navzájem.

„Podepsanej ne, ale... Máme tu určitý pravidla a nebudu ti dělat problémy, když odsud okamžitě vypadneš, je ti to jasný?,“ řekl Tom ještě důrazněji a zapřel se o stůl, oči jen pár milimetrů od těch Billových, v kterých zrovna tančily neposedné plamínky.

„Já říkal, že ty potřebuješ tu svojí partičku, aby ses cítil. Já odsud odejdu, až budu chtít. Tohle není tvůj majetek. Mám se tě snad bát?,“ opáčil Bill. S Tomem cloumal vztek. Věděl, že Bill tu válku bude brát smrtelně vážně a viděl mu to na očích, ale chtěl se prostě vytáhnout před partou.

„Možná bys měl,“ zašeptal Tom.

„Nebo co?,“ bleskově vypálil Bill.

„Pozdrav od Toma Trümpera, zlato...,“ opáčil Tom.

Než stačil cokoliv říct, Tom mu do obličeje chrstnul džus, který Bill tak labužnicky usrkával a ještě mu ho rozmazal všude po obličeji. Bill se opravdu zvedl od stolu a utíkal i s totálně rozteklým obličejem. Tom odsunul jeho tác a posadil se na místo, které mu předtím zasedl a zahřál Bill...

Polovina jídelny fandila Tomovi – ta druhá si ovšem myslela něco úplně jiného. Celý výstup a válka mezi těmi dvěma jim přišla totálně trapná. Tom měl ale pocit zadostiučinění. Cítil, že jednou přece jen zvítězil nad tím drzounem. Ale tohle mu moc dlouho nevydrželo.

Goth

Bill věděl, že to nebude lehké, ale tohle byl jen začátek. Džus ho nepříjemně štípal v očích a celý make up se dokonale roztekl. Nechal se tak srazit a utekl. Takovou prkotinou. Ale věděl, že má pravdu. Nebýt Tomovy party, mohlo být třeba vše jinak. Takhle má prostě Tom potřebu předvádět se. Kdyby kolem sebe nikoho neměl, třeba by nebyl tak samolibý a arogantní. Tyhle typy lidí Bill prostě nesnášel. Nenáviděl je. Takoví mu už tolikrát ublížili a on se rozhodl, že prostě takhle daleko to zajít nenechá.

Na školních záchodech Bill strávil jen pár minut. Setřel si rozteklý make up a upravil jen oči. Na zbytek prostě neměl čas. Chtěl ukázat, že není tak slabý, jak si Tom myslí. Nechtěl, aby si myslel, že tohle Tomovi jen tak projde. Nechtěl mu darovat vůbec nic. Chtěl ukázat, kdo je Tom skutečně zač. Opět popadl svou tašku a vydal se zpět do jídelny, kde z něj pár přihlížejících nespustilo oči. Bill to viděl a to mu dodalo ještě více sebevědomí. Ukázal další stravenku a na talíř mu byla naložena hustá a poněkud horká rajská polévka. Nesl si jí na tácu a pyšně si to kráčel k Tomovu stolu. Zastavil se těsně u něj. Tom jen zvedl hlavu a nechápavě se díval na svého soupeře.

„Pozdrav od Billa Kaulitze...,“ zašeptal Bill. A poté už celý obsah Billova talíře stekl do Tomova klína...

Hoper

Tomovi jeho pocit vítězství opravdu dlouho nevydržel. Zařval bolestí. Myslel si cosi o tom, že byl právě vykastrován... Tiše nadával a proklínal ty spokojené oči nad ním. Všechno osazenstvo jídelny bylo jako u vytržení, když viděli totálně pokořeného Toma, který navíc ječel bolestí. Bill se jen usmíval. Zbytek Tomovy party se úplně dusil smíchy. Poté Tom Billa odstrčil a běžel kamsi do dálky. Bill dál zůstal stát v jídelně u známého stolu u okna... Obdiv Tomových nepřátel se snášel na hlavu Billa. Bill se posadil ke stolu několika příjemně vyhlížejících lidí a dal se s nimi do řeči. Zbytek lidí jen upřeně zírali na toho jediného člověka, který jako jediný dokázal setřít největšího macha na škole.

Tom doběhl až dolů do šaten a dával si pozor, aby ho nikdo neviděl. Vytáhl svoje věci, které měl na převlečení na ven a které vždycky nosil s sebou. Jeho maminka vždycky myslela na úplně všechno a zásobovala Toma čistým oblečením a velkou svačinou. Tohle se mu hodilo. Vzal tašku s hadry a došel na záchody. Zavřel se do jedné kabinky a začal se převlékat. Jeho kůže byla červená a šíleně pálila. Tom přetáhnul přes hlavu zelené tričko a oblékl si tmavé džíny. Špinavé oblečení hodil zase do tašky a vyšel z kabinky. Zadíval se na sebe do zrcadla a začal si upravovat dredy. Všiml si ale zvláštního náramku, který našel ležet na umyvadle. Byl si jistý tím, kdo je jeho majitelem a kupodivu mu hodlal náramek vrátit. A už i věděl jak...

Goth

Bill se dobře bavil. Ve společnosti dvou kluků a jedné holky s očividně stejnou zálibu v srdceryvných textech emo balad a drsných tónů gothic rocku bylo Billovi skvěle. Úžasně zdrbli jak Toma a jeho partu, tak barbínky sedící u prostředního stolu, tedy o dva stoly za nimi. Poprvé Bill cítil, že někam patří. Lukas, Mia a Milo mu přišli neuvěřitelně příjemní. Dokázal by se s nimi bavit i celé hodiny. Jenže čas na oběd vypršel a všichni se valili z jídelny. Vráželi do sebe a Billa strhávali s sebou. Před školou už bylo vše v pohodě. Bill ale pořád vyhlížel svého soupeře, který byl v nedohlednu...

„Bille, bylo to s tebou super. Kdybys něco potřeboval, icq máš. Tak papa,“ řekla Mia a Billovi vlepila mlaskavou pusu na tvář. Poté se opět připojila ke svým přátelům a vzdálila se od školy. Dala Billovi adresu, nebydlela daleko. Kdyby s ní mohl jet busem, ulevilo by se mu, s někým známým by mu to utíkalo líp. Byla příjemná a Billovi se líbila. I když – v jakém slova smyslu...

Bill se posadil na lavičku před školou. Vydržel dneska nekouřit, měl tedy všechny tři cigarety, které mu ještě z rána zůstaly. Rozhodl se šetřit a eura, která mu dala jeho maminka, si schoval do onýtkované peněženky. Čekal na autobus a zjistil, že jeho telefon je vybitý. Vztekle odfrknul a dal ho zpátky do kapsy. Zapnul mp3 a zasnil se. Miloval na chvíli vypadnout do svého světa. Začal si v rytmu bubnovat prsty na kolena a tiše si zpíval. Pořádně se zachumlal do svého teplého, dlouhého kabátku a konečně si zapálil. Bezděčně pohladil svoje zápěstí, aby zjistil, že něco ztratil... Musel ten náramek nechat na záchodech! No nic, takových má přece ještě desítky. Ale tenhle má přece jen nejradši.

„Ztratils něco?,“ zaslechl za sebou. Otočil se a viděl za sebou jen pár samolibých Tomových očí. Okamžitě hrábnul po svém náramku, jenže Tom se nevzdával.

Nadšeně se smál, když se s Billem honili po celé školní zahradě a Bill zoufale hrabal po svém šperku. V jednu chvíli do něj Tom strčil a Bill se svalil do blátivé louže. Tom se jen arogantně usmál, náramek stiskl v dlani, vložil ho do kapsy a Bill se proklínal za to, že se Tomem vůbec zabýval a nenechal to velké děcko vyblbnout. Ta šaráda trvala snad pár desítek minut. Než se Bill stačil vzpamatovat, viděl, jak autobus odjíždí. Tom samozřejmě bus stihl a ještě na Billa udělal pár posunků. Bill vztekle bušil pěstičkami do země a zvedl se. Bill byl špinavý... Jak prase. Jiné slovní spojení by na něj ani nesedělo. Bude muset jít pěšky. Nejen, že je to daleko, ale Bill věděl, že se tady ztratí. Přistěhoval se nedávno a Lübeck ještě pořádně neznal.

Povzdechl si a šel pro tašku. Přehodil ji přes rameno a rozplakal se. S ním se rozplakalo snad i samo nebe. Začalo pršet. Bill cítil, že po tvářích mu stéká jeho make up, začal cvakat zubama. Před očima měl jak svojí novou partu, kam dokonale zapadl, taky smějící se Tomovi kumpány. Natřel to Tomovi, ale jen na chvíli. Válka ale ještě bude hodně drsná. Bill se prostě vzdát nehodlá, i když uznává, že pro dnešek prohrál. Začíná mu téct z nosu a je mu zima. Vykročil tou cestou, kterou si pamatoval, když jel busem. Nemůže se ztratit. Studené kapky bojovaly s jeho horkými slzami. S roztřesenými rameny a pocitem, že prohrál, se nejistě vydal k domovu. Pro dnešek zlomený...

Ale cítil, že další den bude jiný a Tom konečně pozná, co on je vlastně zač... A Tom se bude ještě hodně divit. Ještě nepoznal, co v Billovi je. A Bill mu to poznání ještě rád dopřeje...