Goth vs. hoper 3.

autor : Coreenn + Mitternacht

dneska to neokecávám... já jen, abyste měli co číst :o) ted' už snad pochopíte, proč má tahle povídka název, jaký má. akorát nevím, komu z nich držet palečky... ale co, teprve třetí díl. mlčím už. :o) Andílek ♥

***

Hoper

Když si Tom vlastně uvědomil, že jediné volné místo k sezení je to vedle něj, prudce se mu rozbušilo srdce. Nevěděl, jak to bude zvládat. Když se Tomovi někdo líbí, je to na něm bohužel velice výrazně vidět. Bál se, že když bude mít tak moc blízko to černovlasé vrabče, neudrží se a vylítne po něm. Než stačil cokoliv říct nebo udělat, postřehl, jak Bill odsouvá židli vedle něj a opatrně se na ni usazuje. Ještě se nápadně zavrtěl a otevřel svou tašku, aby si na lavici mohl položit penál a sešit. Když se konečně usadil a měl začít věnovat pozornost výuce, tak se otočil na Toma. Tom z toho pohledu ztuhl. Nevěděl, co má říct. Konečně poznal, jak nepříjemný dokáže být upřený pohled do očí od člověka, kterého neznáme. Tom se zcela ponořil do čokolády jeho očí. Nechával se tím unášet.

„Ehm... Tom,“ vykoktal ze sebe nakonec. Podal černovlasému klukovi ruku a ten jí pouze váhavě přijal. Poté už Tomův pohled neopětovat, díval se před sebe a dělal, že je mu Tom úplně ukradený.

Třída si celou hodinu šeptala jen o svém novém spolužákovi. Tomovi samotnému to bylo nepříjemné, protože měl pocit, jako by si všichni povídali taky o něm. Asi to musí mít tenhle klučina pěkně těžký, když vypadá takhle, ale i tak je děsně zvláštní. Nudný výklad Toma nezajímal, svůj pohled věnoval jedině Billovi...

Goth

Teprve ted' Billa začaly chytat nervy. Skoro ke svojí lavici nedošel a když viděl toho kluka zblízka, zamrazilo jej ještě víc. Zda to byl strach nebo jen klasická nervozita, těžko říct. Cítil se chvíli jako vetřelec, který tu nemá co dělat. Ostatní podle toho na něj koukali. Zda tam byl zájem, strach nebo cokoliv jiného bylo jen velice těžko odhadnutelné pro totálně vynerveného kluka. A taky se bál, že mu to ostatní dají patřičně najevo, jako už nesčetněkrát. Neví, jak dlouho zíral tomu hoperovi do očí a bylo mu to celkem šumák. Tedy jen na chvíli. Když mu Tom nabídl svou ruku k pozdravu, Bill ji jen velice váhavě stiskl, jako by se k tomu doteku odhodlával snad celé roky. Znal Toma sotva pár hodin a už tušil, že vzniká něco, co bude zakázané a co bude jen mezi nimi. Neuměl to pojmenovat, ale ten pocit měl někde uvnitř sebe.

Šuškání spolužáků způsobilo, že Bill chvíli neposeděl v klidu. Neklidně se vrtěl a díval se do prázdna. Nedokázal a snad ani nechtěl se soustředit na látku. Byl tu proti svojí vůli, on nevyhledával společnost. Chtěl mít prostě jen konečně klid a konečně se odreagovat. Měl mít ještě snad pět hodin, ale hned tu první měl sto chutí vypadnout. Ale něco ho přece jen ve třídě drželo. Byla to zvědavost. Nevěděl sice proč, ale měl sto chutí dostat se Tomovi co nejblíž, a to za každou cenu. Zase se projevil jeho bojovný duch, který v jeho srdíčku doposud tiše dřímal. Chtěl vědět, co vlastně po něm Tom chce a chtěl, aby mu to řádně vysvětlil. Když byl Bill opravdu plně pohroužený do svých myšlenek, zaslechl zvonek, který ohlašoval konec první hodiny. Bill doufal, že to nejhorší má za sebou. Ale všechno mělo přijít o přestávce...

Hoper

Z přemýšlení Toma vytrhlo akorát zvonění. Prudce sebou škubl a svému novému spolužákovi málem shodil z lavice penál. Zajímavé.... Celý byl oblepený takovými zvláštními znaky a kolem zipu se vinul proužek s drobnými ostmi stejnými, jaké nosil Bill na náramku. Tom si Billa upřeně prohlížel a nedokázal z něj spustit oči. Zíral upřeně na všechno, co jej fascinovalo a nenechávalo v klidu.

„Co je?,“ zeptal se Bill mírně vyplašeným hláskem. Trhl sebou. Měl vydat mnohem opovržlivější tón, místo toho jen tiše zapísknul.

Celá třída obklopila školní lavici, ve které seděl Bill. Tom nad ním skoro výhružně stál. Působilo to tak, ale vlastně tím chtěl dát Tom najevo, žeBilla vlastně chce chránit před kupou narážek, které se na něj jistě sesypou. Holky na něj zíraly se stejným zájmem a zaujetím jako Tom a neustále jej ohmatávaly. Jako by snad ty nechutně sladké holčičky nalezly v tajemném klukovi svého prince na bílém koni. Tohle Bill prostě nesnášel. Holky se mu protivily, to věděl už delší dobu. Když se otočil a podíval před sebe, viděl další směšnou existenci v hoperských hadrech a nechutně samolibým výrazem.

„Nic není... Barbínko,“ řekl jeden z Tomových spolužáků. Tentokrát ne Hans, ale silný a vymakaný chlapec jménem Alex. Jeho výraz byl tupý, stejně jako malá očka, která zapadala hluboko do důlků a které téměř zakrývaly prameny hustých, delších blond vlasů. Na Billa však valil téměř vražedný pohled. Když se Alex dotkl jeho vlasů, Bill se prudce proti němu ošil.

„Pro tebe Bill, případně pan Kaulitz,“ sykl Bill. Stíral jednoho kluka za druhým. Dnešek bude hodně zajímavý. Možná si Bill vydobyde respekt. A Tom ztratí svoje vedoucí postavení. Tom si začal připouštět jednu věc. Pokud všichni začnou Billa obdivovat, Toma odkopnou a může se snažit, jak chce, ale přijde o to, o co léta bojoval. To nemůže připustit, musí nějak zasáhnout. Ale jak?!.

Třída se pochichtávala. Bill suverénně stál ve svojí lavici vedle Toma a všechny propaloval pohledem. Tom si nebyl jistý, zda se ho ti lidé bojí, nebo ho prostě jen obdivují. V danou chvíli mu to bylo jedno. Zrovna se stal divákem něčeho, co tady už dlouho nebylo. Najednou opět ve třídě zavládlo nepříjemné ticho. Všichni totiž čekali, co řekne třídní šéf, velký Tom Trümper, na jejich vetřelce. Názory se totiž větvily – někdo se Billa očividně bál, někdo z něj měl respekt, většině holek se líbil a někteří ho nepokrytě obdivovali. Měli už dost nadvlády jedné party a kultu osobnosti kluka s velkým trikem, dredy a nápadným kšiltem, který si Tom dneska bohužel s sebou nevzal.

Goth

Bill se začal už výrazně třást. Nervila ho všudypřítomnost lidí okolo něj. Sice dost často vyhledával něčí pozornost, ale jak už bylo řečeno, s tělesnou blízkostí to bude horší. Jemně se ošil, když k němu spolužáci přistoupili úplně nejblíž, že to snad už více nešlo. Mistrovsky setřel několik namachrovaných pitomců, kteří mu už od začátku lezli na nervy a jímal ho příjemný pocit zadostiučinění. Otočil se ještě na Toma, aby se mohl podívat do očí člověku, který jej nejvíc fascinoval. Tom se mu však chystal něco říct. Je to hoper – zřejmě to bude nějaká kardinální kravina, pomyslel si.

„Tak... Vítej tady... Snad se ti tu bude líbit a nebudeš dělat problémy,“ řekl Tom dostatečně důrazně na to, aby ho celá třída slyšela. Bill nasadil nechápavý výraz. Odjakživa byl vzpurný a nikdy nechtěl nikoho poslouchat. Poslouchal tak maximálně svojí mámu a tu poslední dobou taky tak trošku ignoroval. Musel si to připustit, ale míra sympatií na stupnici 1 – 10 klesla z počtu 7,5 bodu na -2. Tohle jsi neměl, chlapečku!

„Díky ti vřele. A co konkrétně máš na mysli? Mám dělat, že neexistuju, nebo se ti mám poklonit a vroucně ti poděkovat, že mě tady necháš dýchat stejný vzduch?,“ odpověděl. Třída ztichla. Bill byl vždycky trošku prostořeký, ale sám cítil, že tohle si mohl odpustit. Tom to myslel dobře. Jasně, a taky mu chtěl ukázat, kdo je tady master. Bill měl pocit, že musí Toma nějakým způsobem setřít tak, že si ho pak nevšimne vůbec nikdo. Už viděl Tomův zoufalý výraz...

„Chceš to, máš to mít Bille. Když to nepůjde po dobrým, mohlo by to jít i po zlým... Mohlo to být v klidu... Takže... Válka?,“ řekl Tom. Bill si nebyl jistý, co vidí v jeho očích. Možná to byla jen touha s ním soupeřit a udržet si svou pozici, možná to byla hozená rukavice a chtěl s Billem vstoupit do otevřené války. Chvílemi by si za to Bill nafackoval, ale v tuhle chvíli si gratuloval. Jeho přece jen tak nesrazí někdo, kdo se oblíká do stanu, no ne?!

Hoper

Celá třída šuměla úžasem. Takhle si Toma ještě nikdo nikdy nedovolil srazit. Tom sám se cítil v silných v rozpacích a nějak nedokázal skrýt, že se o svou pozici lídra třídy může dělit, nedej bože, že dokonce o tuto funkci přijde. Moc chutnala Tomovi sladce a ten jí jen tak nechtěl pustit. Byl fascinován, kolik drzosti se skrývá v Billově duši. Přesto tak nějak tušil, že Bill není takový, jak se prezentuje. Že uvnitř je klasickou tou temnou dušičkou, která maskuje svoje trápení za svou drzost a nedotknutelnost. Tom to dost dobře chápal, dělal něco podobného... Nebyl z kamene a věděl, jak těžké je zapadnout a vytvořit si svojí pozici. Nevěděl, zda ještě chce tuto pozici mít, ale tentokrát byl rozhodnutý. Chtěl boj. Chtěl dokázat, že si svoje postavení zaslouží. A taky... To mělo osobní souvislost s tím přidrzlým hajzlíkem, který se snaží zblbnout JEHO školu a JEHO třídu a vzít mu JEHO území.

Tom byl majetnický, ale ne povrchní. Jen se prostě snažil zapadnout. Až do této chvíle se mu to dařilo, tentokrát se cítil sražený. Však ono to nepotrvá moc dlouho a pak zase bude na vrcholu popularity. Všichni se zrovna zajímají o Billa, protože je nový, ale zájem o něj určitě brzy opadne, tím si byl Tom jistý. Nevěděl pořádně proč, ale chtěl Billovi, který mu tolik imponoval svojí drzostí, ukázat jeho místo. Mohl být populární a oblíbený, ale ne víc než Tom.

„Tak dobře... Já to sice nechtěl a nevím, proč, ale pokud se tak moc ženeš do prohry, budiž. Válka,“ řekl sebevědomě Bill. Podal Tomovi ruku na znamení, že přijímá jeho výzvu. Tom myslel, že Bill před ním couvne, ale očividně ho podcenil. Bál se najednou mnohem víc o svůj post. A to ho nervilo ještě víc, než nečekaná ztráta pozornosti.

Zazvonilo na další hodinu. Všichni se užasle posadili do lavic, i Bill s Tomem. Tom chtěl Billovi usnadnit pobyt v téhle škole, ale Bill si o to řekl sám. Bude mu ztrpčovat život, dokud Bill nepřizná, že prohrál. Bude se natolik snažit, že Bill mu prostě neodolá. V Tomově hlavě se zrodil dokonalý plán na to, jak Billa pozlobit. A taky – jak si ho může získat.

Goth

Bill nevěděl, co si má myslet. Myslel si, že má Toma v hrsti, ale poznal, že to bude ještě tvrdý oříšek. Ti dva k sobě budou mít ještě hodně dalekou cestu. Pokud Tom chce válku, má jí mít. Bill na sebe ale nebyl zrovna pyšný. Hned první den ve škole vyvolal konflikt a podle Tomova pohledu a vzezření mu bylo jasný, že tohle mu jen tak neprojde. Ujasnil si v hlavě spoustu věcí. Věděl, že tohle nebude snadné, ale počítal s tím.
Nějak tušil, co vlastně Tomovi udělá. Propočítával si svůj plán v hlavě pořád dokola, dokud neměl v mysli dokonalý obraz toho, co se stane. A jak si získá už tak dost zmatené srdíčko namachrovaného kluka s dredy, kterému dá ještě předtím pár lekcí slušného chování. Nikdy tolik netoužil po tom, aby někomu ukázal, co je vlastně zač. Teprve nyní se Bill rozhodl. Konečně se rozhodl vystrčit drápky a ukázat, že zdaleka není tak bezmocný, jak možná na první pohled čiší z jeho očí. Zevnějšek je sice drsný, ale Billova dušička je velice křehká a v podstatě stačí málo k tomu jí zlomit. Bill to věděl, ale rozhodl se být tentokrát silný. Dokázat všem, že s ním si nikdo hrát nebude. Kdyby tak znal myšlenky svého soupeře, mohl by poznat lépe, že on myslí v podstatě na to samé...

I když si Bill celkem věřil, jeho sebevědomí kolísalo. Už zase se viděl někde krčícího se v koutě a zoufale plakajícího. Od Toma se zlomit nenechá. A i kdyby, bylo by to to poslední, co by mu Tom mohl udělat, protože Bill cítil, že je to všechno vzájemné a že musí tuhle hru dohrát do konce a nevzdávat se.
Oba vlastně chtějí to samé – toho druhého. Akorát si zvolili zvláštní cestu. A zda je svede dohromady nebo rozdělí navždycky, je ve hvězdách...