1. Popření- blížící se konec života není brán na vědomí. Lékařská diagnóza smrtelného onemocnění je postiženým považována za omyl.
2. Odmítání- nevyřízené záležitosti se derou na povrch vědomí, což se u pacienta projevuje především záchvaty vzteku a zuřivosti.
3. Smlouvání- umírající se snaží vyprosit si odklad a smlouvá s osudem (,, Když tu budu moct být do Vánoc tak...'')
4. Deprese- pacient si s veškerou zřetelností uvědomí nevyhnutelnost svého konce, což vede k hlubokým depresím a zoufalství nad tím, že spousta věcí zůstane nevyřízena.
5. Smíření se- proces umírání je završen tím, že pacient dokáže smrt akceptovat
Při páté fázi dochází k rozšíření vědomí umírajícího, díky němuž je schopen plně vnímat své okolí i ve stavu bezvědomí, jak jej nazývají lékaři. V důsledku pokračujícího rozšiřování vědomí se začíná odkrývat doposud neprůhledný závoj dělící tento svět od jiných světů. Umírající vidí příbuzné a přátele, kteří zemřeli před ním, nebo světelné bytosti. Cítí, že jej milují a očekávají, a proto může zemřít v klidu.
Při páté fázi dochází k rozšíření vědomí umírajícího, díky němuž je schopen plně vnímat své okolí i ve stavu bezvědomí, jak jej nazývají lékaři. V důsledku pokračujícího rozšiřování vědomí se začíná odkrývat doposud neprůhledný závoj dělící tento svět od jiných světů. Umírající vidí příbuzné a přátele, kteří zemřeli před ním, nebo světelné bytosti. Cítí, že jej milují a očekávají, a proto může zemřít v klidu.
Teprve když se definitivně přetrhne jemnohmotná stříbrná stuha spojující duši a tělo (perisprit), nastává vlastní okamžik smrti. Duše se už nemůže do těla vrátit.
Žádné komentáře:
Okomentovat