Unfaithful 3.

Autor : Angel

Bill
"Copak se děje, broučku?," prohlásí konejšivě Julia. Sednu si na její obří pohovku a dívám se do prázdna. Po chvilce trapného ticha se rozhodnu zareagovat. "Víš... Pohádal jsem se s Tomem," řeknu mezi vzlyky. Sedne si vedle mě. Zvedne mi bradu a podívá se mi do očí. Jsou tak krásné, plné soucitu a porozumění. "A proč lásko? Řekni," vyzvídá. Ptá se s takovou něhou v hlase, že nejde jí neodpovědět. "Víš, Tom si pořád hraje s tou myšlenkou, že by se Tokio Hotel mohli dát opět dohromady, ale já... Hodně mi ublížilo, co mi řekl kdysi Georg a nechci tuhle část minulosti vracet zpět víš?," šeptnu a položím hlavu na její hebké rameno. Má na sobě jen tílko. A roztomilé tyrkysové tepláčky. Je tak roztomilá, když není nalíčená...

"Bude to dobrý, neboj," zašeptá a pohladí mě po vlasech. Mám pocit jako totální slaboch, který od problémů zdrhá za milenkou. opravdu se za sebe někdy stydím. Ale... Nechci se vzdát ani Toma ani Julie. Oba dva jsou mi drazí. A to velmi. "Víš... Tomovi to asi přišlo hodně líto, když se kapela rozpadla, nemůžeš mu to mít za zlé," zašeptala a políbila mě do vlasů. Tohle se mi snad jen zdá, ona je na jeho straně! "Co tím myslíš?," zeptám se. "Víš, asi prostě chce vrátit ty dny absolutní slávy... Je prostě asi takový. Bylo mu to líto, že jste se museli jako kapela rozejít. TH měli velký potenciál, a kdyby to zkusili znova, možná by opět uspěli jako kapela," ukončí monolog.

Chvíli mlčíme, než se odvážím něco říct. "Víš, chtěl jsem, abysme se zase dali dohromady. Ale podle Géček jsme jen zasraný buzeranti. Vůbec neví, co se mezi námi odehrává, ví hovno! Tohle já nemusím poslouchat, nechci dělat dusno v kapele. Ztratil jsem kapelu jednou, a už znova nechci. Já zpívám dál, Gustav je ekonom a Georg má konečně šanci vystudovat psychologii, kapela by jim byla spíš na obtíž," vypustím. Řekl jsem snad všechno, co mi za tu chvíli ulpělo v hlavě. Je toho hodně, co ještě mám na srdci... "Myslel jsi taky na Toma, že ho to třeba mrzí kvůli tobě? Že by to chtěl napravit?," optá se.

To mě vlastně ještě nenapadlo. Zadívám se jí do očí. Je v nich tolik lásky. Nechci, aby tohle někdy skončilo. Nechci. A ani nemůže, protože to nedopustím! Radí mi ohledně Toma, přestože jí leze do zelí. Radí mi, přestože ví, že ona není jediná, komu dávám svou lásku. Že není jediná, koho chci bezmezně milovat do skonání světa. Možná to Tom fakt myslel dobře. Možná si jen namlouvám, že mi chce dělat naschvály. Ale ne, nechám toho. Vím, že to není pravda. On mě miluje. A udělá pro mě cokoliv. Ale tohle po mě nemůže chtít.

"Snad máš pravdu," řeknu Jul a líbnu jí na čelo. Usměje se na mě a položí si mou hlavu na klín. Ten krásný moment ticha, kdy jsme takhle spolu, kdy nás nic neruší. Je to nepopsatelné.

Tom
Mohl jsem čekat Billovu reakci. Jen by mě nenapadlo, kam asi mohl utéct. Dost často utíká do studia, ale tam jsem volal a nikdo tam není. Je to divný. Nemohl mi přece jen tak zmizet! Myslel jsem to s ním dobře, nechtěl jsem, aby mi takhle utekl, ale on je děsný paličák a nenechá si nic vysvětlit! Je stejný jako já. Opravdu. Je to moje druhé já, kterého bych se za žádnou cenu nevzdal.

Chci dát Tokio Hotel opět dohromady. At' to stojí co chce! My jsme ještě neřekli poslední slovo! Chápu, že Bill nechce mít s Géčkama už nic společnýho, ale mohl by to zkusit. Udělat mi radost. A ne se pořád žrát tím, co kdysi řekl Geo. Chtěl jsem, aby se mu dneska oba omluvili, začali bysme znovu, ale Bill zdrhnul. Jak vyplašené zvířátko. Nevím, co to do něj vjelo, ale musím to zjistit. Kam mi vlastně utekl? Kam šel? Mám o něj strach, jako bych byl jeho máma! Už kdysi udělal několik průserů a vždycky jsem ho z toho vysekával já. Někdy se chová jako malé děcko, ale jinak je absolutně zlatý, nedokázal bych si bez něho představit život.

Představa, že by ted' mohl být u někoho jiného a vypovídávat se mu, to mě úplně ničí. Úplně mnou cloumá žárlivost. Je mi jasné, že Bill rozhodně netráví noci jen ve studiu. Ale zajímalo by mě kde, s kým a jak. Opravdu. Chtěl bych poznat, jaké má přátele. Poslední dobou se dost izoluju, zatímco on je hodně vidět. Nemám prostě sílu na to někde se předvádět! Ale brzy budu muset. Protože pokud chci návrat na výsluní, nic jiného mi nezbývá!

Bill
"Ach jo," zavzdychá Jul. Už takhle sedíme snad půl hodiny a nic neříkáme. Podívám se jí do očí. Je tak krásná. Vím, říkám to pořád, ale nemůžu si pomoct, je to tak! "Mám nápad," řekne po chvilce trapného ticha. Zvednu se, se zájmem se na ní zadívám a nechám ji, at' promluví. Určitě to bude něco d'ábelsky lákavého, ostatně jako vždycky.

"Jdu napustit vanu," zašeptá a vzdálí se do koupelny. Zajásám jak malé dítě. Miluju vodu! Pěnu! Miluju Jul! Chvíli čekám, než Jul vypne vodu. Pak se rozeběhnu za ní. "Copak tu chceš Kaulitzi, hm? Neříkej, že by ses snad chtěl se mnou nacpat do té vody a užívat si se mnou to horko a slast," zasměje se a cákne na mě. Tohle je cílená provokace! Vlítnu na ní a začnu jí líbat. Celkem vášnivě líbat. Pomalu jí pomáhám z bělostného župánku, který má na sobě. Ona mě pomalu rozepíná mojí černou košili. Hodně POMALU. Až mě to mučí. Už to nemůžu vydržet a svléknu se prostě sám. Myslím, že jsem jí tím zklamal, ale rozhodně můžu říct, že ještě vteřinu by mě takhle mučila, umřel bych jí na místě! Diagnóza? Umučen láskou!

Za chvilku jsme svlečení a pokládáme se do vany plné pěny a horké vody. Sednu si za ní, ona se položí na můj hrudník. Koupelnou se rozprostírá vůně kokosu a jablek, všude kolem jsou svíčky. Nádherná atmosféra! Něco takového jsem s Tomem už dlouho nezažil! Vždycky to bylo tak, že jsme byli spíš praktičtí, vybili jsme se a pak jsme si šli každý po svém. Tohle je ale jiné. S Julií se teprve dokážu opravdu uvolnit, nemusím nic předstírat. Miláčku, tobě můžu říct všechno!

Chvíli jen tak ležíme. Za chvíli mi ale Jul začne rty a jazykem laskat krk. Bože, to je nádhera! Nechám se unášet jejími polibky. Jsou tak sladké, jemné, nevinné! Zakláním hlavu, abych své lásce dal větší prostor. Je úžasná. Tiše sténám, dotýkám se jejích boků, prsou, hladím její zadeček. Je tak skvělá! Za chvíli cítím její dlaně na nejcitlivější části mého tělo. Rytmicky pohybuje nahoru a dolů, dokud nedosáhne kýženého výsledku. Oddávám se té slasti, prostě se jen nechám unášet!

Poté toho mám ale už dost, takhle mě nemůže trápit donekonečna! Odtrhnu jí od sebe. Díváme se do očí. Je to nepopsatelný pocit. Otočím si ji čelem k sobě, posadím jí na sebe obkročmo. Jakmile dosedne na můj rozkrok, hlasitě zasténá moje jméno. Prsty jedná ruky jí projíždím vlasy, tou druhou diriguju v pravidelném rytmu její boky. Cítím, jak jsem v ní... Nahlas sténá, stejně jako já. Prsty masíruje moje záda, pak zatne nehty a nechá na mém těle pár škrábanců. Bolí to, ale líbí se mi to! Chytím jí za vlasy a líbám její krk. Jemně koušu. Ruce jsem mezitím přemístil na její zadeček. Pohybuju jejím tělem tak, jak chci já, ale nějak vím, že ona to tak chce taky! Kdyby se jí to nelíbilo, řekla by mi to. Neustále opakuje její tiché "nepřestávej". Pro mě to zní jako rajská hudba!

Vyvrcholíme oba společně. Chvějeme se opadajícím vzrušením. Tohle byla nádhera, neskonalá krása! Nic tak krásného jsem ještě nezažil. Nahnula se k mému oušku, jemně se zakousla a provokativně zašeptala "Nenávidím tě". Jen jsem se usmál. Tohle mě bere ještě víc. Ještě chvíli ji držím v náruči. Užívám si tu chvíli. Prsty jí něžně projíždím vlasy a vtiskávám do nich jemné polibky. "Jsi nádherná," zašeptám. Odpovědí mi je tvůj dokonale krásný úsměv a pohlazení. Jsi fantastická, lásko.

Tom
Asi jsem se takhle k Billovi neměl chovat, ale myslel jsem to dobře. Nechtěl jsem ho naštvat, asi bych se mu měl ozvat. Určitě se ted' někde trápí a přemýšlí nad tím, jak ho znám. Je to můj myšák... Je tak sladký...

Chci mu zavolat, ale nebere to. Má obsazeno. Mám strach, že se mu něco stalo! Všichni víme, jak jeho útěky většinou končí. Najde se někde vyděšený, podvyživený a totálně zmatený. Je to suverén s vlastním názorem, ale s chováním malého dítěte. Co mu ale nemůžu upřít je jeho sebevědomí. Většinou ví, co a proč dělá...

Z přemýšlení mě vytrhne zvonek. To asi budou Géčka. Nevím, co jim řeknu, proč tady Bill není, ale budu si muset něco vymyslet. A opravdu, jsou to oni. Pozvu je s úsměvem dál, ale stále trnu strachy, kde je se můj miláček asi skrývá.