Ty oči... Můj bože, ty oči... Nedá se je nesledovat. Každé zamrkání, každé zamihotání jeho řas... Je dokonalý... Absolutně dokonalý.... Je to člověk, kterého si představuju vedle sebe, kterého toužím líbat, dotýkat se ho, dávat mu najevo svou lásku... Ale copak můžu? Je to můj bratr! ''Bille? Bille sakra, kam to zase zíráš?!,'' vytrhne mě z přemýšlení Tom. ''Já... Ne... Já... Nikam...,'' zakoktám se. Při pohledu do jeho mandlových očí, které jsou tak podobné jako těm mým, se mi podlomí kolena. Dál nepřítomně zírám kamsi do prázdna. Nevnímám nic, jen tebe lásko... Moje beznadějná lásko... Proč já, proč my?!
''Co je?,'' okřikne mě Tom. Nedívám se totiž jen tak do prázdna, dívám se na Tomovi rty. ''Ne fakt... Nic...,'' zalžu. Nemůžu tohle dlouho skrývat. Nikdy jsem před Tomem nic neskrýval. Až poslední dobou. Po tom, co jsem zjistil, že jsem na kluky, jsem se hodně změnil. Začal jsem se hodně bavit s fanynkami, protože jsem si myslel, že tím svojí homosexualitu a lásku k mému bráškovi popřu. Nestalo se tak... Pomalu zavírám oči. Cesta do hotelu bude ještě hodně dlouhá.
Pomalu usínám... Spadne mi hlava... Vidím tě, lásko... Tvoje rty se otvírají, cítím tvůj dech na těch svých. To ty naše rty spojíš. Spojíš ve vášnivém, dravém polibku. Pomalu mě pokládáš na postel, svýma dokonalýma rukama se dotýkáš mého rozechvělého těla. Nechci, aby ten okamžik někdy skončil. Pomalu mě svlékáš a já zase svlékám tebe. Je to nezapomenutelná chvíle. Cítím, jak naše horká těla splynou ve vášnivém obětí... Cítím na sobě horkost tvých dlaní, vlhko tvých úst, cítím tě v sobě... Slyším, jak sténáš... Přivádí mě k šílenství, jak se na mě díváš, jak se ve mě pohybuješ, naše těsné spojení... Když už se nezadržitelně blížím k vrcholu, hlasitě zakřičím... A... Třeseš se mnou...!
''Sakra brácho, co to bylo?,'' dívá se na mě Tom vyděšeným pohledem. ''Co... Co... Už jsme v hotelu?,'' zeptám se. Jaksi si neuvědomuju svůj sen. A jaké divadýlko jsem asi musel poskytnout Tomovi a zbytku kapely! Sakra!!! ''Ještě ne... Ale docela by mě zajímalo, co se to honí ve tvé zvrhlé hlavičce?,'' rozesměje se Tom a s ním se klátí i Géčka. ''Jaká byla?,'' zeptá se mě v hurónském záchvatu smíchu Georg. Zeptá? Ne, on se dáví smíchy! ''Kdo?,'' ujede mi. Asi jsem si to měl uvědomit... Ted' můžu čekat další vodopád nadržených otázek... ''No kdo, ta holka, o který se ti zdálo...?,'' poučí mě Tom. ''Ehm... Byla... Fakt úžasná...,'' vymyslím si rychle odpověd'. ''Jak vypadala?,'' ptá se. Nooo... ''Dlouhovlasá vysoká prsatá blondýna s nádhernýma hlubokýma očima...,'' vyvalím ze sebe. Musel jsem si něco vymyslet... ''Jen očima?,'' zasměje se Georg a s ním i veškeré další osazenstvo našeho Mercedesu. Všichni propukají v obrovském záchvatu smíchu. Jen já se nesměju... V tom snu... Jsem ta holka byl já. A ty Tome, ty jsi mě miloval... Když na to jen pomyslím, je mi z toho zle!!! Sním o sexu s vlastním bráchou! Kdyby to bylo aspoń s nějakým jiným klukem, ale proč zrovna s ním?! ''Víš brácho... Byla to docela podívaná... Jak jsi tady sténal... To bylo... Něco... Nevím, jak to mám říct... Málem jsi mě znásilnil,'' řekne s lehkým pousmáním Tom. Skoro šeptá... To muselo být divadýlko, normálně se za sebe stydím!
Asi za deset minut dorazíme do hotelu. Tom se na mě celou cestu záhadně usmívá. Hypnotizuje mě svýma nádhernýma očima. Co to znamená? Ne Tome, takhle se na mě nedívej! To mi nedělej nebo přísahám, že snad... Já se z tebe zblázním, jsi tak dokonalý! Jedinečný! Proč právě ty musíš být můj brácha? Proč? Vidím v jeho očích všechno... Jeho bezstarostnost, kterou jsem vždycky miloval, jeho upřímnost, která někdy hraničí až s drzostí, jeho provokatičnost, to, jak je sexy... Viděl jsem v těch očích sebe... Je jen škoda, že jsi hetero... Nikdy se nesmíš dozvědět, co k tobě cítím, nikdy! Mnoho lidí si myslí, že ty nejsi nikdo na velké city. Ale přitom je to všechno jen maska. Ty jsi krásný, citlivý, jsi všechno... Jsi noc a den, světlo a tma, slunce a měsíc, chlad a teplo, voda a vzduch... Jsi můj život, moje druhé já... Vždycky jsme jako dvojčata vnímali, co se děje tomu druhému. Něco mi říká, že ty ses jen tak nespokojil s odpovědí na dotěrné otázky týkající se mého snu. Ty to víš, víš o mě absolutně všechno. Víš, co mám rád, víš, čím mě rozesmát, čím mě rozplakat, čím mě naštvat nebo čím mi udělat radost. Mísí se ve mě city, které jsem nikdy nepoznal. Láska je krásná, ale proč sakra tak moc bolí?! Proč se to musí dít zrovna nám, proč? Nám? Ne nám ne... Jen mě... Cítím se jak troska, troska, která nikdy nemůže mít po čem touží. Na co mi bude sláva, na co jsou peníze, šílí po mě tisíce holek, chtějí mě dostat do postele. Myslí si, že můj svět musí být krásný, dokonalý, plný smíchu, štěstí... Ale není, chybí mi to základní - láska. Tvá láska, miláčku. Potřebuju tě, toužím po tobě... Chci, abys byl navždy jen můj, navzdory všemu. Už si nikdy nebudu nalhávat, že tvoje pohledy vyjadřují tvou lásku. Máš mě rád pouze jako bráška. A já se s tím budu muset smířit. I přesto jsem opravdu moc št'astný, že jsi tady se mnou... Že se ti můžu dívat do očí a říkat ti, že tě mám rád... Já tě mám rád.. Víc než bych měl... Miluju tě... ¨
''Už jsme tu!,'' téměř zaječí Tom, když už jsme u hotelu. Miluju Paříž. Miluju tohle město. Ale nejvíc ze všeho miluju TEBE, Tomí! ''Nechceš s tím pomoct?,'' zeptá se Tom. Chtěl bych. Málem jsem se skácel pod tíhou svýho báglu. Vzal jsem si jen 20 kalhot a přes 40 triček. Nevím, jestli mi to na ten měsíc bude stačit. Ale asi bude muset. ''To... To budeš hodnej Tome,'' vykoktám ze sebe. Neudržím se a ostýchavě jako stydlivá školačka se na svého brášku usměju. ''Tak... Půjč mi to,'' zašeptá. Vezme mojí tašku a vláčí za sebou ještě tu svojí. Je tak galantní. ''Pokoj 483, rezervace na jméno Kaulitz,'' zahlásí. Dívá se na recepční. Svléká jí pohledem. Bože, jak já to nesnáším! Nesnáším, když se usmívá a dívá se na někoho jiného než na mě! "Tady to je, pane Kaulitz, přeju hezký pobyt," oplatí mu recepční úsměv. Ach bože! "Díky... Já si to rozhodně užiju, miluju Paříž... A miluju Francouzky," pronese bráška směrem ke krásné slečně. Já ho snad na místě sežeru žárlivostí! Vždycky byl takový, ale... Když jsem zjistil, že jsem se do něj zamiloval, tak bych ho nejradši zamknul na pokoji. Vsadím se, že si jí dříve nebo později dotáhne do postele, jako vždycky!! "Tak to se vám tady bude líbit,'' odpoví mu a ještě provokativněji se na něj zaculí. Tak a dost! "Vy se mi líbíte,'' zahlásí. A mě snad rupnou nervy! "Opravdu? Vy mě taky... Díky...,'' odpoví dáma už mírně stydlivě. ''Není za co... Já jen, kdy to tady zapíchnete?,'' zeptá se bráška přimočaře. ''Za... Za hodinu mě vystřídá kolegyně,'' usměje se na něj. ''Dobře... To bysme mohli někam zajít... Mohli bysme se sejít tady,'' řekne Tom. Já ho fakt asi zabiju. ''Fajn,'' zazubí se recepční a vtiskne bráškovi do dlaně číslo. ''Díky... Budu čekat,'' usměje se Tom úsměvem alá andělíček. Jen ta svatozář jaksi chybí. ''A mimochodem... Jsem Tom,'' ještě se představí. ''Delia...,'' odpoví mu kráska. ''Krásné jméno,'' zalichotí Tom. V té chvíli se opravdu naštvu. To je poslední kapka! Vytrhnu Tomovy svůj extrémně narvaný bágl a šinu si to směrem k výtahům.
Do očí se mi valí slzy a pomalu ničí mojí ranní snahu o dokonalý obličej. Tohle mě opravdu vytáčí! Přivolám si výtah, nastoupím do něj ještě s jednou dívkou. Usmívá se na mě. Je krásná, za to na mě je asi příšerný pohled. Musím vypadat děsně. Cítím, jak mi make up stéká po tvářích. Ona se na mě ale stále culí. Nevím, jestli jí připadám směšně nebo mě prostě jen poznala... Páté patro, jsem tady... Ona vystupuje taky... Srazíme se ve dveřích. ''Jej... Promiń,'' zašeptá. ''V pohodě,'' usměju se. ''Ehm... Jsem Juliette,'' zaculí se na mě. ''Těší mě, Bill,'' vyrazím ze sebe mezi vzlyky. ''Proč pláčeš," zeptá se potichu, ale přímočaře. "Spousta věcí,'' odbydu jí. "Aha, to mi můžeš říct později,'' usměje se na mě. Přiblíží se ke mě tak na pět centimetrů, obejme mě a něco mi zasune do kapsy. ''Měj se Bille, dobrou,'' zašeptá mi těsně u ucha. Úplně mě zamrazí. ''A... Ahoj,'' zašeptám, když už mi Julliette mizí z dohledu. Krásná malinká blondýnka. Vyvinutá. Líbila by se Tomovi. Vypravím se na pokoj. 483. Zimmer 483... Tašku s velkou ránou hodím na zem u velké luxusní manželské postele.
Na čele mi vyrážejí krůpěje potu. Ta taška je pekelně těžká. Sáhnu do kapsy svých džín a vytáhnu papírek, který mi tam strčila Jul. Rozložím ho a hned se na mě usmívá několik čísílek. Je to její telefon, pod tím ještě icq a mail. Váhám, jestli se jí mám vůbec ozvat. Je milá, krásná... Kdybych si s ní něco začal, tak bych mohl klukům dokázat, že na to mám a že rozhodně nejsem gay. Ale já jsem. A nemíním to přiznat. Stálo by mě to kariéru. Proč tolik předsudků, proč? Pomalu se zvednu a jdu do koupelny. Vypadám příšerně. Obličej se mi celý roztekl... Klepou se mi ruce. Ani mě neudivuje, že se Tom za mnou nerozběhl. Že se mě nesnažil zastavit. Zase tam někde tlachá s nějakou rychlodajnou courou. Zase jí bude celou noc šoustat! Když si to jen představím, dělá se mi zle! Že se dotýká někoho jiného! Nejradši bych každou tu couru vytáhl ven z jeho pokoje za pačesy a řekl jí, že Tomí je můj! Ne, on není můj... Nebyl, nikdy nebude... Je to jen brácha.
Všechno na mě dolehne. Proč zrovna já? Proč mi to dělá? Copak nevidí, jak tím trpím?! Nemůže to vidět, neví, jak se kvůli němu trápím. Na jednu stranu chci, aby věděl o mých citech, abych věděl, jakou smršt' a vzrušení ve mě vyvolává. Na druhou stranu se bojím odmítnutí, posměchu... Bojím se, že mě už nebude brát jako bráchu. Vysměje se mi... Z přemýšlení mě vytrhne zvuk klepání. V tomhle stavu nemůžu otevřít. Rychle si opláchnu obličej vodou, líčidla setřu ručníkem a jdu otevřít.
''Billi... Jen ti chci říct, že za půl hodiny je party dole v hotelu, tak se dej do pucu... Sejdem se u baru brácho,'' vychrlí na mě Tom, ani se nestačím vzpamatovat. "Není mi dobře,'' zamumlám. "Takže mám jít sám,'' septá se se sarkasmem v hlase, opře se o rám dveří a ležérně založí ruce. Je tak sladký... "Bude tam Delia, nebudeš se nudit," poznamenám. "Bez tebe se ale hrozně nudím, bráško," usměje se na mě. "Ne díky, fakt mi není dobře," opakuju. "Delia tě chce poznat," praví Tomi a pousměje se. Ne dík, tu čůzu nechci ani vidět! Musel bych jí vyrvat vlasy s kořínkama! "Někdy příště," zašeptám a než Tom stačí něco říct, zabouchnu mu dveře před nosem.
Padnu na postel a hystericky se rozpláču. Vezmu první věc, který mi přijde pod ruku a mrštím s tím o zed'. Můj telefon... Rozletí se na snad tisíc kousků. Sakra, do prdele, kurva! Nadávám si pro sebe... Proč se tohle musí dít zrovn mě, co jsem komu udělal?! Do hajzlu taky se vším! Nenávidím všechno! Slávu, peníze, všechno!!! Jen tebe Tome, tebe Tome miluju... Jediný, u kterého o tu lásku stojím, někde chrápe s courama! Je mi z tebe špatně lásko! Vběhnu do koupelny, musím se zchladit. Je mi hrozně. Při pomyšlení, co tam spolu ti dva dělají... Nechci ani pomyslet... Je mi na blití...
Chci se osprchovat, vytáhnu proto z tašky šampon a sprcháč... Vypadne na mě holící strojek. Dobře, to udělám až ráno... Ještě na mě vypadne malá stříbrná krabička s náhradními žiletkami. Otevřu jí a podívám se na ty nebezpečně ostré věcičky. Jsou dokonalé. Svým tvarem, velikostí... Jsou božské... Jednu z nich vezmu do ruky. Podívám se na ní proti světlu. Klepe se mi ruka. Nevím, co mě to najednou napadne, když jí pomalu přikládám k zápěstí. Asi se chci zbavit smutku, žalu, bolesti, beznaděje... Prudce říznu, ze zápěstí se mi vyvalí proud krve... Dívám se na ní a cítím, jak pomalu odtéká... To teplo, které mi stéká po ruce... Kéž bys to byl ty Tome... Kdybys věděl, že krvácím proto, jak moc tě miluju... autor: Angel + Mitternacht
''Co je?,'' okřikne mě Tom. Nedívám se totiž jen tak do prázdna, dívám se na Tomovi rty. ''Ne fakt... Nic...,'' zalžu. Nemůžu tohle dlouho skrývat. Nikdy jsem před Tomem nic neskrýval. Až poslední dobou. Po tom, co jsem zjistil, že jsem na kluky, jsem se hodně změnil. Začal jsem se hodně bavit s fanynkami, protože jsem si myslel, že tím svojí homosexualitu a lásku k mému bráškovi popřu. Nestalo se tak... Pomalu zavírám oči. Cesta do hotelu bude ještě hodně dlouhá.
Pomalu usínám... Spadne mi hlava... Vidím tě, lásko... Tvoje rty se otvírají, cítím tvůj dech na těch svých. To ty naše rty spojíš. Spojíš ve vášnivém, dravém polibku. Pomalu mě pokládáš na postel, svýma dokonalýma rukama se dotýkáš mého rozechvělého těla. Nechci, aby ten okamžik někdy skončil. Pomalu mě svlékáš a já zase svlékám tebe. Je to nezapomenutelná chvíle. Cítím, jak naše horká těla splynou ve vášnivém obětí... Cítím na sobě horkost tvých dlaní, vlhko tvých úst, cítím tě v sobě... Slyším, jak sténáš... Přivádí mě k šílenství, jak se na mě díváš, jak se ve mě pohybuješ, naše těsné spojení... Když už se nezadržitelně blížím k vrcholu, hlasitě zakřičím... A... Třeseš se mnou...!
''Sakra brácho, co to bylo?,'' dívá se na mě Tom vyděšeným pohledem. ''Co... Co... Už jsme v hotelu?,'' zeptám se. Jaksi si neuvědomuju svůj sen. A jaké divadýlko jsem asi musel poskytnout Tomovi a zbytku kapely! Sakra!!! ''Ještě ne... Ale docela by mě zajímalo, co se to honí ve tvé zvrhlé hlavičce?,'' rozesměje se Tom a s ním se klátí i Géčka. ''Jaká byla?,'' zeptá se mě v hurónském záchvatu smíchu Georg. Zeptá? Ne, on se dáví smíchy! ''Kdo?,'' ujede mi. Asi jsem si to měl uvědomit... Ted' můžu čekat další vodopád nadržených otázek... ''No kdo, ta holka, o který se ti zdálo...?,'' poučí mě Tom. ''Ehm... Byla... Fakt úžasná...,'' vymyslím si rychle odpověd'. ''Jak vypadala?,'' ptá se. Nooo... ''Dlouhovlasá vysoká prsatá blondýna s nádhernýma hlubokýma očima...,'' vyvalím ze sebe. Musel jsem si něco vymyslet... ''Jen očima?,'' zasměje se Georg a s ním i veškeré další osazenstvo našeho Mercedesu. Všichni propukají v obrovském záchvatu smíchu. Jen já se nesměju... V tom snu... Jsem ta holka byl já. A ty Tome, ty jsi mě miloval... Když na to jen pomyslím, je mi z toho zle!!! Sním o sexu s vlastním bráchou! Kdyby to bylo aspoń s nějakým jiným klukem, ale proč zrovna s ním?! ''Víš brácho... Byla to docela podívaná... Jak jsi tady sténal... To bylo... Něco... Nevím, jak to mám říct... Málem jsi mě znásilnil,'' řekne s lehkým pousmáním Tom. Skoro šeptá... To muselo být divadýlko, normálně se za sebe stydím!
Asi za deset minut dorazíme do hotelu. Tom se na mě celou cestu záhadně usmívá. Hypnotizuje mě svýma nádhernýma očima. Co to znamená? Ne Tome, takhle se na mě nedívej! To mi nedělej nebo přísahám, že snad... Já se z tebe zblázním, jsi tak dokonalý! Jedinečný! Proč právě ty musíš být můj brácha? Proč? Vidím v jeho očích všechno... Jeho bezstarostnost, kterou jsem vždycky miloval, jeho upřímnost, která někdy hraničí až s drzostí, jeho provokatičnost, to, jak je sexy... Viděl jsem v těch očích sebe... Je jen škoda, že jsi hetero... Nikdy se nesmíš dozvědět, co k tobě cítím, nikdy! Mnoho lidí si myslí, že ty nejsi nikdo na velké city. Ale přitom je to všechno jen maska. Ty jsi krásný, citlivý, jsi všechno... Jsi noc a den, světlo a tma, slunce a měsíc, chlad a teplo, voda a vzduch... Jsi můj život, moje druhé já... Vždycky jsme jako dvojčata vnímali, co se děje tomu druhému. Něco mi říká, že ty ses jen tak nespokojil s odpovědí na dotěrné otázky týkající se mého snu. Ty to víš, víš o mě absolutně všechno. Víš, co mám rád, víš, čím mě rozesmát, čím mě rozplakat, čím mě naštvat nebo čím mi udělat radost. Mísí se ve mě city, které jsem nikdy nepoznal. Láska je krásná, ale proč sakra tak moc bolí?! Proč se to musí dít zrovna nám, proč? Nám? Ne nám ne... Jen mě... Cítím se jak troska, troska, která nikdy nemůže mít po čem touží. Na co mi bude sláva, na co jsou peníze, šílí po mě tisíce holek, chtějí mě dostat do postele. Myslí si, že můj svět musí být krásný, dokonalý, plný smíchu, štěstí... Ale není, chybí mi to základní - láska. Tvá láska, miláčku. Potřebuju tě, toužím po tobě... Chci, abys byl navždy jen můj, navzdory všemu. Už si nikdy nebudu nalhávat, že tvoje pohledy vyjadřují tvou lásku. Máš mě rád pouze jako bráška. A já se s tím budu muset smířit. I přesto jsem opravdu moc št'astný, že jsi tady se mnou... Že se ti můžu dívat do očí a říkat ti, že tě mám rád... Já tě mám rád.. Víc než bych měl... Miluju tě... ¨
''Už jsme tu!,'' téměř zaječí Tom, když už jsme u hotelu. Miluju Paříž. Miluju tohle město. Ale nejvíc ze všeho miluju TEBE, Tomí! ''Nechceš s tím pomoct?,'' zeptá se Tom. Chtěl bych. Málem jsem se skácel pod tíhou svýho báglu. Vzal jsem si jen 20 kalhot a přes 40 triček. Nevím, jestli mi to na ten měsíc bude stačit. Ale asi bude muset. ''To... To budeš hodnej Tome,'' vykoktám ze sebe. Neudržím se a ostýchavě jako stydlivá školačka se na svého brášku usměju. ''Tak... Půjč mi to,'' zašeptá. Vezme mojí tašku a vláčí za sebou ještě tu svojí. Je tak galantní. ''Pokoj 483, rezervace na jméno Kaulitz,'' zahlásí. Dívá se na recepční. Svléká jí pohledem. Bože, jak já to nesnáším! Nesnáším, když se usmívá a dívá se na někoho jiného než na mě! "Tady to je, pane Kaulitz, přeju hezký pobyt," oplatí mu recepční úsměv. Ach bože! "Díky... Já si to rozhodně užiju, miluju Paříž... A miluju Francouzky," pronese bráška směrem ke krásné slečně. Já ho snad na místě sežeru žárlivostí! Vždycky byl takový, ale... Když jsem zjistil, že jsem se do něj zamiloval, tak bych ho nejradši zamknul na pokoji. Vsadím se, že si jí dříve nebo později dotáhne do postele, jako vždycky!! "Tak to se vám tady bude líbit,'' odpoví mu a ještě provokativněji se na něj zaculí. Tak a dost! "Vy se mi líbíte,'' zahlásí. A mě snad rupnou nervy! "Opravdu? Vy mě taky... Díky...,'' odpoví dáma už mírně stydlivě. ''Není za co... Já jen, kdy to tady zapíchnete?,'' zeptá se bráška přimočaře. ''Za... Za hodinu mě vystřídá kolegyně,'' usměje se na něj. ''Dobře... To bysme mohli někam zajít... Mohli bysme se sejít tady,'' řekne Tom. Já ho fakt asi zabiju. ''Fajn,'' zazubí se recepční a vtiskne bráškovi do dlaně číslo. ''Díky... Budu čekat,'' usměje se Tom úsměvem alá andělíček. Jen ta svatozář jaksi chybí. ''A mimochodem... Jsem Tom,'' ještě se představí. ''Delia...,'' odpoví mu kráska. ''Krásné jméno,'' zalichotí Tom. V té chvíli se opravdu naštvu. To je poslední kapka! Vytrhnu Tomovy svůj extrémně narvaný bágl a šinu si to směrem k výtahům.
Do očí se mi valí slzy a pomalu ničí mojí ranní snahu o dokonalý obličej. Tohle mě opravdu vytáčí! Přivolám si výtah, nastoupím do něj ještě s jednou dívkou. Usmívá se na mě. Je krásná, za to na mě je asi příšerný pohled. Musím vypadat děsně. Cítím, jak mi make up stéká po tvářích. Ona se na mě ale stále culí. Nevím, jestli jí připadám směšně nebo mě prostě jen poznala... Páté patro, jsem tady... Ona vystupuje taky... Srazíme se ve dveřích. ''Jej... Promiń,'' zašeptá. ''V pohodě,'' usměju se. ''Ehm... Jsem Juliette,'' zaculí se na mě. ''Těší mě, Bill,'' vyrazím ze sebe mezi vzlyky. ''Proč pláčeš," zeptá se potichu, ale přímočaře. "Spousta věcí,'' odbydu jí. "Aha, to mi můžeš říct později,'' usměje se na mě. Přiblíží se ke mě tak na pět centimetrů, obejme mě a něco mi zasune do kapsy. ''Měj se Bille, dobrou,'' zašeptá mi těsně u ucha. Úplně mě zamrazí. ''A... Ahoj,'' zašeptám, když už mi Julliette mizí z dohledu. Krásná malinká blondýnka. Vyvinutá. Líbila by se Tomovi. Vypravím se na pokoj. 483. Zimmer 483... Tašku s velkou ránou hodím na zem u velké luxusní manželské postele.
Na čele mi vyrážejí krůpěje potu. Ta taška je pekelně těžká. Sáhnu do kapsy svých džín a vytáhnu papírek, který mi tam strčila Jul. Rozložím ho a hned se na mě usmívá několik čísílek. Je to její telefon, pod tím ještě icq a mail. Váhám, jestli se jí mám vůbec ozvat. Je milá, krásná... Kdybych si s ní něco začal, tak bych mohl klukům dokázat, že na to mám a že rozhodně nejsem gay. Ale já jsem. A nemíním to přiznat. Stálo by mě to kariéru. Proč tolik předsudků, proč? Pomalu se zvednu a jdu do koupelny. Vypadám příšerně. Obličej se mi celý roztekl... Klepou se mi ruce. Ani mě neudivuje, že se Tom za mnou nerozběhl. Že se mě nesnažil zastavit. Zase tam někde tlachá s nějakou rychlodajnou courou. Zase jí bude celou noc šoustat! Když si to jen představím, dělá se mi zle! Že se dotýká někoho jiného! Nejradši bych každou tu couru vytáhl ven z jeho pokoje za pačesy a řekl jí, že Tomí je můj! Ne, on není můj... Nebyl, nikdy nebude... Je to jen brácha.
Všechno na mě dolehne. Proč zrovna já? Proč mi to dělá? Copak nevidí, jak tím trpím?! Nemůže to vidět, neví, jak se kvůli němu trápím. Na jednu stranu chci, aby věděl o mých citech, abych věděl, jakou smršt' a vzrušení ve mě vyvolává. Na druhou stranu se bojím odmítnutí, posměchu... Bojím se, že mě už nebude brát jako bráchu. Vysměje se mi... Z přemýšlení mě vytrhne zvuk klepání. V tomhle stavu nemůžu otevřít. Rychle si opláchnu obličej vodou, líčidla setřu ručníkem a jdu otevřít.
''Billi... Jen ti chci říct, že za půl hodiny je party dole v hotelu, tak se dej do pucu... Sejdem se u baru brácho,'' vychrlí na mě Tom, ani se nestačím vzpamatovat. "Není mi dobře,'' zamumlám. "Takže mám jít sám,'' septá se se sarkasmem v hlase, opře se o rám dveří a ležérně založí ruce. Je tak sladký... "Bude tam Delia, nebudeš se nudit," poznamenám. "Bez tebe se ale hrozně nudím, bráško," usměje se na mě. "Ne díky, fakt mi není dobře," opakuju. "Delia tě chce poznat," praví Tomi a pousměje se. Ne dík, tu čůzu nechci ani vidět! Musel bych jí vyrvat vlasy s kořínkama! "Někdy příště," zašeptám a než Tom stačí něco říct, zabouchnu mu dveře před nosem.
Padnu na postel a hystericky se rozpláču. Vezmu první věc, který mi přijde pod ruku a mrštím s tím o zed'. Můj telefon... Rozletí se na snad tisíc kousků. Sakra, do prdele, kurva! Nadávám si pro sebe... Proč se tohle musí dít zrovn mě, co jsem komu udělal?! Do hajzlu taky se vším! Nenávidím všechno! Slávu, peníze, všechno!!! Jen tebe Tome, tebe Tome miluju... Jediný, u kterého o tu lásku stojím, někde chrápe s courama! Je mi z tebe špatně lásko! Vběhnu do koupelny, musím se zchladit. Je mi hrozně. Při pomyšlení, co tam spolu ti dva dělají... Nechci ani pomyslet... Je mi na blití...
Chci se osprchovat, vytáhnu proto z tašky šampon a sprcháč... Vypadne na mě holící strojek. Dobře, to udělám až ráno... Ještě na mě vypadne malá stříbrná krabička s náhradními žiletkami. Otevřu jí a podívám se na ty nebezpečně ostré věcičky. Jsou dokonalé. Svým tvarem, velikostí... Jsou božské... Jednu z nich vezmu do ruky. Podívám se na ní proti světlu. Klepe se mi ruka. Nevím, co mě to najednou napadne, když jí pomalu přikládám k zápěstí. Asi se chci zbavit smutku, žalu, bolesti, beznaděje... Prudce říznu, ze zápěstí se mi vyvalí proud krve... Dívám se na ní a cítím, jak pomalu odtéká... To teplo, které mi stéká po ruce... Kéž bys to byl ty Tome... Kdybys věděl, že krvácím proto, jak moc tě miluju... autor: Angel + Mitternacht
Žádné komentáře:
Okomentovat