deprese...

to znám důvěrně...

deprese

Deprese je závažná duševní porucha projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Má skličující charakter, subjekt upadá do trudnomyslných úvah a světa nazírání. Pociťuje často úzkost a osamocenost. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chřadne jeho reakce na radostné podněty. Cítí se ublíženecky, na obtíž, méněcenný. Ztrácí zájmy a chladně reaguje na podněty. Deprese je nemoc a netrvá krátkou chvíli, její léčba je pomalá. Označení deprese se běžně užívá v lidské mluvě pro stresové a jiné stavy („Mám depku“ apod.), ale většinou jde o chybné označení. Pokud použijeme učení o sedmi kardinálních hříších, je tam deprese označena jako tzv. duchovní lenost. Člověk odmítá využívat potenciál svých schopností, není ochotný jednat, nebo se starat. Neposlouchá hlas svého svědomí a neplní svou osobní karmu. Dříve opravdu byla lenost nazývána hříchem smutku (lat. tristitia). Dnes by se dal nazvat také jako apatie, neradostnost.

VZNIK DEPRESE
Deprese se podle příčiny vzniku dělí na:
endogenní – příčina je v poruše chemie mozku,
reaktivní – reakce na nějakou stresovou událost,
organická – při organickém poškození mozku (např. úrazy, nádory), krvácení, endokrinní poruchy, poruchy jater či slinivky břišní (např. cukrovka),
farmakologická – způsobená některými léky či přípravky (např. hormonální antikoncepcí).
V současnosti se od dělení na endogenní a reaktivní upustilo, téměř vždy lze nalézt souhru vnitřních dispozicí a vnějších faktorů. Pokud se jedná o reakci na jednoznačnou událost - úmrtí, rozchod, ztráta zaměstnání., hovoří se o poruše přizpůsobení.

PROJEVY
Pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Nemocný se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít potěšení - například se přestává zajímat o koníčky a zájmy a o sex. Dále dochází ke změně spánku, nemocný zpravidla hůře usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé. Podobně je to s chutí k jídlu, zpravidla se chuť sníží, nemocní hubnou, někdy se změní i samotná chuť jídla, bývá bez chuti. Někdy je naopak chuť k jídlu zvýšená, nemocní příbírají. Dále dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nemohu soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží. Charakteristická je i ztráta energie. Mohou se objevit sebevražedné myšlenky. Může se i projevovat poruchami paměti, kdy budí dojem dementního člověka. Reaktivní deprese se rozvíjí rychleji než endogenní a je zde přítomen jasný provokující moment. Zde bývá deprese větší večer.

Léčba
Léčba deprese patří jednoznačně do rukou odborníkům, lehčí stavy mohou být léčeny praktickým lékařem, jistější je však péče psychiatra či psychologa. Těžší deprese je potřeba léčit léky, antidepresivy, případně antipsychotiky. Při léčbě lehčí deprese či při rehabilitaci po těžké depresi je vhodná psychoterapie. Při léčbě těžké deprese lze použít též Elektrokonvulzivní terapie.

Deprese jako příznak choroby
V medicíně se někdy pojem deprese používá v trochu jiném smyslu: jako popis příznaku nemoci, který se podobá „pravé depresi“. Někdy se v takovém případě netrvá na tom, aby se jednalo o skutečně dlouhodobé stavy.
Nemoci člověka, u nichž se jako příznak objevuje deprese:
Addisonova choroba (deprese se střída s nadměrnou podrážděností)
Parkinsonova nemoc (pacient upadá do stále hlubších a dlouhodobějších depresí)

Diferenciální diagnostika
Deprese může být snadno zaměněna s jinými chorobami. Běžně je zaměňována s úzkostí, pro kterou je charakteristický pocit strachu a napětí. Může být zaměněna i s bipolární afektivní poruchou, pokud zůstanou nepovšimnuty manické fáze.